jack off — 23. kapitola

27. února 2017 v 2:51 | voskii |  jack off

Nemůžu uvěřit, že je to už přes měsíc, kdy jsem vydala poslední kapitolu. Tímto se chci omluvit, můj spisovatelský blok se jaksi prodloužil... Každopádně vlak pokračuje v cestě s novou kapitolou. (。>ω<)。

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Možná to byla chyba. Možná do toho šutru neměl vůbec kopat. Možná se měl prostě jenom rozeběhnout a jednoduše se nechat utopit v proudu ledové řeky. Představa, že by byl s trochou štěstí ráno v televizi, apelovala na jeho hrdé ego. Rodina by se sice nemohla zrovna chlubit mrtvým synem, ale pro své město by byla alespoň na chvíli zajímavá. Tak jednoduše to znělo. Navíc by ho určitě neoznačili za (až takového) zbabělce, neb se rozhodl spáchat sebevraždu v tak nepříjemných podmínkách. Jindy jako klidná a vyrovnaná duše by se rozhodl pro něco taktnějšího jako třeba předávkování, ale nyní byl naštvaný - rozzuřený, a tak bylo moudřejší poslouchat své instinkty: Ukonči to hned teď, ty blbečku.

Dobře. Možná přeháněl. Nic to ale neměnilo na tom, že byl pořád naštvaný, byť po smrti nijak netoužil. Pořád měl na krku Jimina, svého nejlepšího přítele, který si teď s nejvyšší pravděpodobností nechával strkat do zadku Jungkookovo péro, ale jinak se mezi nimi nic nezměnilo, ne? Pořád se na něj mohl s čímkoli otočit a dělat s ním vše, co se s nejlepším přítelem dělá. Totiž brečet mu na rameni a nadávat na svět. Nadávat na Hoseoka…a pak na sebe.

Min Yoongi byl jednoduše v prdeli. Ke svému (ne)štěstí jen obrazně, ale význam celé věci to nijak neměnilo. Jakožto ublížený panic by neměl mít ani právo přemýšlet o tom, jaké by to bylo být v něčím zadku jako spíš radši přemýšlet, jak se z toho šikovně vyvlíknout. Což nebylo tak lehký, jelikož postoupil na takovou společenskou úroveň, kde si naprosto bezostyšně honil na školních záchodcích. Popularita? Stoprocentní. Deset z deseti. Min Yoongi doporučuje.

Bylo už příliš pozdě, když to zjistil. Nějakým způsobem se mu podařilo vzbudit se dřív než Hoseok a vypadnout pryč, aniž by si ho někdo všiml. To, že si u něho v tom spěchu zapomněl peněženku, ho zrovna moc netrápilo. Zaprvé - nebyl zrovna boháč, zadruhé - na občance vypadal stejně pořád debilně; výsměch od Hoseoka přežije. Nebyl si však úplně jistý, jestli přežije Hoseok. Ani ne tak kvůli té trapné selfie, kterou zveřejnil na svém profilu jako spíš za to sebedestruktivní video, které s celkovým zhlédnutím přes tři sta lidí kdosi zveřejnil volně na síti. Bylo mu do breku. Možná že ta sebevražda přeci jen nebyla až tak špatný nápad…

Co budu dělat? běhalo mu hlavou, když s bolavým palcem pajdal po cestě kolem řeky Han. Veliký kámen, který byl nyní už pár desítek metrů úspěšně za ním, se totiž před pár minutami zdál jako skvělý nápad na vybití vzteku. Ukázalo se, že byl skvělý maximálně jen na vyvrknutý kotník. Yoongi byl zkrátka loser společnosti. Odpad.

"Akorát budu všem pro smích, zatracenej Hoseok! Já toho kluka zabiju, přísahám... Idiot... A co, že se ke mně chová jako největší miláček, nejsme kamarádi ani nic jinýho," plival oheň, lidé procházející kolem s kyselým úšklebkem na rtech. V duchu chlapce častoval mnohem peprnějšími přezdívkami, dokázal si však udržet zbytky své poničené tváře a nechal svůj vztek pomalu odplout. Alespoň se o to pokoušel.

S těžkým povzdechem se zastavil, když mu začal vibrovat telefon v kapse. Pevně si skousl ret, když uviděl jméno volajícího. Nabízely se dvě možnosti - buď se promění v zuřivou hydru, anebo si udrží tvář a vše vyřeší diplomaticky. Ještě se nestihl ani rozhodnout, když si přikládal displej k uchu.

"Yoongi, srdíčko, než něco řekneš, poslouchej," naléhal na něj okamžitě Hoseokův hlas. Užuž se nadechoval k ostré odpovědi, když Hoseok zoufale pokračoval.

"Ať už si myslíš cokoliv, já to nebyl! Musíš mi věřit, Yoongi. Vždyť jsme byli celou dobu spolu, ani kdybych chtěl, tak jsem to nemohl udělat…" Hoseok se odmlčel, zřejmě čekal na Yoongiho výbuch nadávek a slibů o tom, jak ho zabije. Jenže bylo ticho. Yoongi se jaksi neměl k pořádné odpovědi. S urgentní potřebou třísknout mobilem o zem zafuněl "přijď okamžitě ke mně" a hovor jedním zmáčknutím ukončil, aniž by dal Hoseokovi čas na odpověď. Takhle ho mohl minimálně udusit vlastníma rukama.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

"No tak se na mě aspoň podívej."

"Yoongi, myslím to vážně. Já to nebyl, jak bych to asi mohl udělat, když jsi mě doslova objímal?"

"Ale ta selfie je úplně něco jinýho! Vždyť se podívej na čas, kdy jsem ji zveřejnil, no tak, Yoongi… Oba moc dobře víme, že…"

"Nevím, kdo to udělal… Ale až to zjistím, tak najdeme vhodný místo na zakopání jeho mrtvoly, slibuju!"

Dobrá, ta poslední nabídka zněla docela dobře. Pořád však nepovoloval.

"A jak se to video mohlo vůbec dostat k někomu jinýmu, Hoseoku? To nedává přece žádnej smysl," odfrkl si, prsty zabořené ve vymyté růžové, jež přecházela plynule do blond. Oči ostré jako jehly zkoumaly Hoseokovu tvář. Mladší, jenž před ním div neklečel, se tvářil zamračeně, nepatrné jiskřičky v očích schované za husté řasy, jež byly provinile sklopené dolů. Drobná piha nad horním rtem byla zkroucená spolu s jindy srdíčkovými polštářky v trpkém úšklebku. Yoongi neměl čas přemýšlet nad tím, jakou chuť jeho rty měly, když ho líbal naposledy, ačkoli v něm při tom pohledu vyvstanula krátká vzpomínka. Možná že se mu vybavila máta a jakási exotická příchuť ovoce - mango možná, ale velmi rychle tu vzpomínku zase zapudil.

Hoseok si povzdechl, než zavřel oči a prsty si promnul kořen nosu.

"Já nevím, zlato. Nikdo o tom ani nevěděl. A už vůbec se k tomu nikdo nemohl dostat…"

"Neříkej mi zlato, to zaprvé - kolikrát ti to mám opakovat? A zadruhé - někdo se k tomu očividně dostal," zavrčel skepticky, tváře v jednom ohni, "anebo mi lžeš." Byl si jistý, že jindy by ho Hoseok popíchl, jak lehce byl schopen zčervenat, ale nyní si byl zřejmě dost dobře vědom, že pokud nebude spolupracovat, neodejde živý.

"Já… Všechno mám uložený na flashce, nebo v počítači… Moc lidí si do pokoje nezvu, aby se mi hrabali ve věcech," ušklíbl se Hoseok na oplátku, než znovu zmlkl s nadějným "ale". Yoongi se napřímil, popojel na kolečkovém křesle blíž k posteli, kde seděl černovlasý chlapec a s netrpělivým cvakáním zubů se dlaněmi opřel Hoseokovi o stehna, aniž by nad tím přemýšlel. Tak už to vyklop, křičel jeho pohled, když k němu Hoseok zvedl tvář.

"Ale?" pobídl ho Yoongi možná až moc hladově, když se jeden z chlapcových koutků vytáhl do úsměvu. Dlaně, kterými tiskl Hoseokova stehna byly za moment překryté těmi jeho a s malým zmáčknutím se k němu chlapec nahnul.

"Ale nebydlím sám. Jungkookie má pokoj hned naproti," seznámil Yoongiho polohlasem, jakoby se mu svěřoval s nějakým tajemstvím. Yoongi se zamračil. No a? chtěl se zeptat, než mu do secvaklo.

"Snad si nemyslíš, že…!" vyhrkl nevěřícně. S neúspěchem se snažil od Hoseoka odklonit a vysvobodit své ruce zpod teplého objetí měkkých a jemných dlaní, když si ho druhý chlapec stáhl z křesla na sebe.

"Přesně to si myslím," ušklíbl se na něj vítězně Hoseok, havraní ofina v ještě tmavších očích. Yoongi nasucho polkl, až moc dobře si uvědomoval vlastní váhu na úzkém a přesto pevném těle.

"Můj nevlastní bráška mě vždycky nenáviděl. Vůbec bych se nedivil, kdyby se jednoho krásnýho dne rozhodl navštívit můj pokoj s myšlenkou vyhrabat na mě něco nechutnýho… A takhle - takhle by zabil dvě mouchy jednou ranou," oznámil prostě Hoseok a Yoongiho si za boky přitáhl blíž, volná dlaň objímajíc jeho šíji, kde bříšky prstů hladil odhalenou kůži.

"Takže si myslím, že si zasloužím omluvu," zamumlal Hoseok ublíženě, než si ho přitáhl do polibku. Yoongiho okamžitě objaly měkké rty s mátovou a - jak hádal správně - mangovou příchutí, tichý povzdech pohladil jeho hrdlo společně s hřejivým dotekem Hoseokových dlaní. Pomalý pohyb, kterým ho Hoseok hladil, objímal a zase pouštěl, v něm vyvolával husí kůži a působil lehké závratě. Nečekal to, opojen překvapením nechal Hoseoka, aby ho líbal, prodíral se mu ve vlasech a krouživými pohyby pánví se jemně otíral o jeho rozkrok.

Až tlumený sten, jenž se mu vydral z úst, zachycen v Hoseokových rtech jako zlatá trofej, ho dokázal stáhnout zpátky na zem. Okamžitě se od chlapce odtáhl, panenky kmitající sem a tam. Hoseok zklamaně mlaskl, zatímco si dál Yoongiho přidržoval za boky a líně se o něj třel svou zpola-tvrdou erekcí. Pyšně si prohlížel Yoongiho rty - nafouklé a sytě červené, pokryté leskem vlastních a Hoseokových slin. Byl nádherný, líce ruměné, oči zářící stydlivým třpytem a tichou zoufalostí, jež na něj křičela ještě!, byť by to Yoongi nikdy nahlas nepřiznal.

Usmál se na něj, najednou se vůči němu cítil tak bezbranně. Kdyby mohl, umazlil by staršího hocha k smrti. Krouživými pohyby jej hladil na bedrech, druhou rukou si ho přidržoval za tvář, dlouhé prsty v konejšivém gestu hladily Yoongiho po skráni. Tolik toužil po tom si chlapce přivlastnit. Udělat ho jeho. Bylo mu do pláče nad svou chvilkovou přecitlivělostí, když si uvědomil, že původním plánem bylo si jen užít. Užít a zneužít. Ostatně to bylo vše, co normálně dělal. Ani nevěděl, kdy se jeho přístup k Yoongimu tolik změnil. Možná hned na začátku, možná teprve nedávno - ať to bylo kdykoli, nepamatoval si to. Cítil se tak přirozeně, jakoby to tak bylo správně. Ani si neuvědomil, že zíral…

"Takže… budeš mě dál líbat, nebo tě mám vykopnout?"

Min Yoongi byl zkrátka plný překvapení.


 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | Web | 27. února 2017 v 8:19 | Reagovat

Dobre, fajn....nie ako som veľmi zvedavá, že ako dopadne cela táto aféra s tým zverejnením videom. A hlavne som zvedavá ako budú spovedať Kookieho :D

Za svoj autorsky blok sa neospravedlňuj, ono to ma každý autor. Patrí to tak nejako k tomuto koníčku ^^ Okrem toho, každý kto ma rad tvoju tvorbu by si počkal aj dlhšie ^^ Ja aspoň určite ^^

2 voskii voskii | Web | 27. února 2017 v 10:33 | Reagovat

[1]: Tipovala bych, že veřejným ponížením a hlubokým zraněním Yoongiho ega. :D Ale to jen tipuju.

Aw, děkuju, jsem ráda, že i po mém výpadku je tu někdo, koho pořád moje činnost zajímá... :D (*ꈍ꒳ꈍ*)

3 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 27. února 2017 v 20:51 | Reagovat

[2]: Takže iba tipuješ heeeej? :D

A určite nie som jediná čo sa zaujíma ^^

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 4. března 2017 v 12:33 | Reagovat

Mohla bych se konečně přestat tvářit, že tu vůbec nejsem, a konečně se vrátit k poctivému komentování (ono víš jak, já se tu dycky dostanu v noci a jsem pak moc líná, abych reagovala...) (pardon...).

No každopádně tu sedím a nevím, či se Yoongimu smát nebo ho litovat nebo co mám dělat, a aby toho nebylo málo, tak mi z něj už tak jako rekreačně stojí skoro furt... no a tak.

Ačkoli teda rozhodně nejsou tuná tito dva to, co mě zajímá jako jediné, protože CO S TAEHYUNGEM HENTUNÁTAM JAKO?! (teda pokud si ho nestihla tam někde zabít a já si toho nevšimla - asi přestanu číst vnoci...) (že si ho nezabila...?!) (ehm...)

A pak jsou tu další kusy, které mě zajímají, a vlastně mě tam zajímají všichni včetně Namjoona, který se tam tak jako náhodně vyskytuje a... a tak. Ehm. Já už jdu. Pardon. Moc kafe.

5 voskii voskii | Web | 5. března 2017 v 17:17 | Reagovat

[4]: Tak to není žádná povinnost, takže netřeba pardonů, ale děkuju. (・ω・`〃)
Mám pocit, že ani Yoongi sám neví, ale má aspoň dobrodružný život. Taehyung... a zbytek... No, říkala jsem si, jak by mi slušel sadismus, haha. ┐( ̄ヮ ̄)┌

6 Kim Lula Kim Lula | Web | 6. března 2017 v 3:03 | Reagovat

[5]: Celá naše rodina je jakási sadistická. Se mezi námi lehce ztratíš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama