jack off — 22. kapitola

16. ledna 2017 v 1:13 | voskii |  jack off
Se zpožděním přináším novou kapitolu, nebijte mě. ( ͡° ͜ʖ ͡°) Zároveň bych chtěla oznámit (pro něčí potěšení, možná), že by se tu mohlo brzy objevit mimo BTS i něco svěžejšího (třeba iKON či VIXX). ( ̄▽ ̄)ノ Dál taky pracuji na povídkách "na přání", co jsem tak zmínila v nedávném článku. Každopádně je pololetí, takže trochu strpení a tak, známe to... ┐(´∇`)┌ Děkuji. ♥


Jedna (a vlastně možná i jediná) z výhod marihuany na rozdíl od alkoholu byla, že jste si druhý den většinou všechno pamatovali. Alespoň to si Yoongi myslel, když seděl v parku na lavičce, Hoseokova paže pevně obmotaná kolem jeho pasu, volná dlaň položená na jeho stehně, když se mu hlavou opíral o rameno. Bylo mu špatně. Cítil se opile - kdyby teď vstal, ušel by sotva pár kroků. A přece jen se mu v hlavě přemítaly vzpomínky na jeho minulý střet s trávou. Na jeho minulý střet s Jung Hoseokem. Ani na jedno nebyl příliš hrdý. Zároveň se ani nestyděl. O to víc byl na sebe naštvaný, nejvíc však za to, jaké pocity v něm dokázal mladší vyvolat.

"Kdybys po tom nebyl tak lačnej, užil by sis to mnohem víc," domlouval mu Hoseok, tvář opřená o temeno Yoongiho vybledlé hlavy, kde vlasy začaly pomalu odrůstat. Vdechoval vůni jeho šamponu, připomínalo mu to noc, kdy opilého Yoongiho odváděl domů z párty. Tehdy se s Yoongim seznámil oficiálně než na školních záchodech, kdy starší neměl ani ponětí, co se vlastně dělo. Bylo to docela ironické. Celé to udělal jen proto, že ho v té chvíli nenapadlo nic lepšího, z nudy, z pobavení… Nikdy by si nemyslel, že by pak s Min Yoongim skončil i v posteli. Lhal by totiž, kdyby řekl, že ho Yoongiho chladná a odtažitá osobnost nepřitahovala. Drobné tělo a po bližším shledání i roztomilý pohled byly jen bonusem.

"Kdo byl lačnej?" zamumlal Yoongi ofenzivně, tmavé oči zabodnuté do klína. Hoseokova dlaň, jež mu pohodlně ležela na stehně, ho podivným způsobem uklidňovala. Líbily se mu jeho prsty, dlouhé a štíhlé s nehty pečlivě zastřiženými. Okamžitě si vzpomněl na to, jak ho ty samé prsty dovedly k orgasmu. Mlčky děkoval účinkům drogy, když nad vzpomínkou nezpanikařil. Nehledě na to, že to bylo jeho… no, poprvé, kdy se ho dotýkal i někdo jiný.

Váhavě se po hochově dlani natáhl. Ignoroval Hoseokovo tázavé zahučení, nebyl zrovna v situaci, kdy by dokázal myslet střízlivě. Nakonec byl spálenej jako paprika, tak proč toho nevyužít? I Yoongi uměl vytáhnout růžky, když chtěl, byť šlo jen o nevinné gesto.

"Máš moc pěkný prsty," zamumlal vysvětlení svého náhlého počinu a jazykem si navlhčil rty. Měl žízeň, v rukou jemný třas, nohy zgumovatělé v nepříjemném pocitu, aneb již známé účinky jinak neškodné marihuany. Cítil, jak se Hoseok usmál, když mu do vlasů vydechl svůj horký dech skrz zvonivé zahihňání. Rukou, kterou ho držel kolem pasu, se pomalu vymanil a od Yoongiho se na malou chvíli odtáhl. Prsty, se kterými si nyní Yoongi zaujatě pohrával, s ním šikovně propletl a vratce se zvedl z lavičky, zmatený Yoongi v jeho závěsu.

"Koupíme si nějaký pití a pak tě vezmu k sobě, co říkáš?" sklonil k němu pohled, načervenalé oči schované v sladkém úsměvu. Yoongi ignoroval hřejivý záchvěv, jenž se mu prohnal po páteři, když spatřil Hoseokův andělský úsměv a po chvíli tupého přemýšlení, kdy zpracovával nové informace, nakrčil jemně obočí. Proč by ho bral Hoseok k sobě? Vzadu v jeho lebce však byla odpověď přímo vypálená do křehké kosti. Radši se ji rozhodl ale ignorovat, nebyl zrovna ve stavu, kdy by mohl jen tak dojít domů. Jeho tělo nebylo zvyklé na tak velkou dávku drogy, natož aby se z účinků dokázalo tak rychle vzpamatovat. Nehledě na to, že neměl ani nejmenší ponětí o čase a alespoň směru zpátky domů. Měl spíš pocit, že kdyby se snažil sám přejít přes silnici, nechal by se ještě srazit autem. Což nebylo zrovna, přiznejme si, něco po čem toužil.

A tak jednoduše přikývl. Na rozdíl od Hoseoka, Yoongi nebyl zrovna mluvící typ huliče. Přesto se bál, že to, co si myslel, neříkal i nahlas. Neměl nad sebou téměř žádnou kontrolu. Když si totiž později uvědomil, že vlastně jde, byl by se strašně divil, kdyby mu Hoseok zároveň netiskl ruku v podobě propletených prstů a hřejivého objetí jeho velké dlaně. Pomalu ani nevnímal, co mu Hoseok vyprávěl. Ztrácel se jen v jeho hlase. Všiml si, že když byl Hoseok high, mluvil hlubším tónem a chraplavé zakončení vět mu přišlo neuvěřitelně sexy.

"Yoongi." Ach a jeho jméno… Když ho Hoseok vyslovoval, znělo to tak… měkce. Tak správně. Děsilo ho, když si při tom vzpomněl na své dětství, kdy na něj podobným tónem volala jeho matka. Do té doby, než se začal flákat a distancovat i od vlastní rodiny. Z Hoseokových úst to však znělo mnohem líp. Připadal si jako kočka, žádajíc o další podrbání, aby mohla spustit spokojené vrnění. Takový účinek na něj Hoseokův medový hlas měl. Přál si, aby ho tak oslovoval už napořád.

"Yoongi?"

Ano, přesně takhle. Yoongi.

"Hej… Hyung." Zmateně nakrčil obočí. Obrátil tvář doleva, Hoseokova narudlá bělma se staženou zornicí v starostlivém pohledu. Zastavili, mladší k němu zvedl volnou dlaň, palec lehce přitisknutý k jeho spodnímu rtu.

"Chceš si ublížit?" mlaskl a Yoongi musel chvíli přemýšlet, než na jazyku ucítil sladkou chuť ocele. Až pak si uvědomil, že si celou dobu hrubě hryzal ret, natolik ztracený v myšlenkách, že necítil ani tupou bolest. Povolil stisk, zuby vyměnil za váhavé pohlazení jazykem. Hoseok byl však rychlejší, kapičky krve šetrně setřel palcem a k rance mu přiložil papírový kapesník.

"Neměl jsem ti toho dávat tolik, i když by toho byla jinak škoda. Takhle kvalitní jen tak neseženeš," ušklíbl se Hoseok, rukou stále přidržujíc kapesník u Yoongiho rtu. Chlapec na něj zamrkal jednou dvakrát, než sebou cukl a dlaní vyrazil ke své puse.

Vystřídal Hoseokovu ruku a cosi zamručel. Kapesník s krvavou skvrnou zmuchlal a schoval do kapsy, slabými slinami ošetřujíc citlivou ranku. Pořád měl strašnou žízeň. A náhlá starost mladšího chlapce v něm vyvolala stud. Proto se zase rozešel, vratký krok připomínající chůzi opilce vystřídán svižnějším tempem. Slyšel jen Hoseokův smích a tichou poznámku o roztomilosti, než jeho mozek zase vypnul v tupého autorobota.

▬▬▬▬

Když Hoseok řekl, že ho vezme k sobě domů, rozhodně měl v tu chvíli na mysli něco trochu jiného než Yoongiho pevně obmotaného kolem jeho těla s tváří zavrtanou do jeho hrudi. Tedy… Přesně tohle na mysli vlastně měl. Jen v trochu jiné situaci. V situaci, kdy by Yoongi zoufale sténal jeho jméno svým nakřápnutým hlasem a svíjel se pod ním ve vlnách rozkoše a orgasmu. Místo toho tu měl Yoongiho v hlubokém spánku schouleného po jeho boku, nohy zapletené dohromady tak, že Hoseok cítil, jak se mu pomalu odkrvují, zatímco ho Yoongi jako koala objímal pevně kolem pasu. Přál by si vidět i jeho tvář, uvolněnou a spokojenou. Ale to by se musel posunout dolů na chlapcovu úroveň a shodit ho ze své hrudi coby Yoongiho polštáře. A to se mu nechtělo.

Neobvyklá tíha byla totiž docela příjemná. Hluboké a pravidelné oddechování ho samotného kolébalo ke spánku, droga ve svém tlumícím stádiu mu nedávala ani na vybranou. Tak moc si chtěl spícího Yoongiho natočit. Jen tak, na památku. Musel se hořce ušklíbnout nad tím, jak patetickým začal být. Min Yoongi nad ním měl až nezdravě velkou kontrolu. Což bylo úsměvné, neb by to mělo být přesně naopak. Stejně si vytáhl telefon z kapsy a čerstvou selfie se spícím Yoongim, kde měl své jindy ostré rtíky rozkošně pootevřené a víčka ztěžkle zavřená zveřejnil na svém profilu. Sám tam chlapce líbal do vlasů, na rtech provokativní úsměv.

Škoda, že nesjel o něco níž, nebo do svých upozornění. Byl by si všiml videa dřív, než si ho stihl někdo zhlédnout a anonymní profil, který video zveřejnil s Hoseokovo a Yoongiho označením mohl zablokovat.

Škoda. Jung Hoseok už si nad Yoongiho školním videem nemusel po večerech honit sám. Teď to s ním mohla zvládnout klidně celá škola a Soul samotný.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hotaru Hotaru | Web | 16. ledna 2017 v 9:06 | Reagovat

SATANE!

Ty napíšeš takovou rozkošnou kapitolu, všechno pěkné, falešný pocit bezpečí a všechno tohle.

A pak prostě BUM.

Myslíš si, že je to od tebe hezké? Není. Skončíš v pekle. (A já mile ráda s tebou, protože to je fakt dokonalé.)

Já tu pláču, já věděla, že se to stane (milujeme tě, Seokjine.) Ale prostě... nepokaž jim to, jo. Jako... týrej je jak je libo, ale konec dobrý.

Myslím, že mám trauma a šok. Jsi fakt satan. Vážně. To se mi líbí, i když se cítím napadeně.

Děkuju za kapitolu, byla skvělá. Té další se s tímhle koncem fakt asi ani nedočkám. Umřu tu. Máš mě na svědomí.

2 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 16. ledna 2017 v 20:17 | Reagovat

Ja som tak tušila, že sa niečo také stane! Bože ja som moc zvedavá čo bude v ďalšom diely! Len sa trochu bojím toho čo presne to bude mať za následky O.O
Ďakujem za kapitolu a teším sa na ďalšiu! *-*

3 MarcoX MarcoX | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:37 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama