jack off — 21. kapitola

2. ledna 2017 v 5:20 | voskii |  jack off


Pozoroval ho. Tiše, aby ho nevzbudil. Prohlížel si jeho rysy, lesklou pokožku a uvolněnou tvář. Když spal, ztrácel svoji povýšenost, vypadal víc neposkvrněně, přesně tak jak ho chtěl. Spokojeně se usmál, měl by si ho vyfotit, dokud měl možnost. I když podobných fotek měl už desítky… Zatajil se mu dech, když se chlapec pohnul, tvář zkřivená v grimase. Opatrně mu odhrnul tmavé pramínky z čela, políbil jej na víčka… Jestli nebyl Jeon Jungkook ta nejhezčí bytost, kterou kdy zřel… Odtrhl od něj zasněný pohled, když uslyšel tichý zvuk příchozí zprávy. Zvedl se, zašmátral v mikině ledabyle přehozené přes židli.

Zmateně nakrčil obočí, když si prohlédl jméno odesilatele: Jiminie

Znechuceně přejel prstem přes displej. Kdyby se dalo udusit na vzduchu, Seokjinovi by právě odbilo. Zalapal po dechu, ve tváři rudá. Park Jimin s nastavenou tváří a rozetřeným spermatem všude po obličeji. V hlavě mu to všechno najednou secvaklo. Proto mu Jungkook neodpovídal na zprávy? Nebral mu hovory kvůli Jiminovi, který mu dělal děvku? A ještě měl takovou drzost, aby si to nastavil jako tapetu? Cítil se zrazený, bylo mu špatně.

▬ Zapomněl sis tu sluchátka a nějaký papíry. Vezmu ti to zítra?

Bylo mu zle, viděl jen rudou. Myslel si, že… Co si vlastně myslel? Zhluboka se nadechl. Nechtěl se rozčilovat, nechtěl se na něj zlobit. Vždyť to bylo ještě dítě. Chápal, že potřeboval… uvolnění, možná se pobavit. Dokázal pochopit, že jeho láska byla jen jednostranná, platonická… Pořád si ale dovolil skrytě doufat. Ten perfektní obraz se mu nyní ale začal pomalu rozsypávat, padal ze zdi a tříštil se o tvrdou zem. Možná… Možná by měl -

Telefon mu v ruce najednou zavibroval - nová zpráva.

Nemusel jsi odcházet tak brzo, teď se mi bude hůř usínat… Dobrou noc, Kookie.

Cítil, jak se mu naježily vlasy na zátylku. Park Jimin a jeho zoufalé fňukání, copak si nepřipadal blbě? Seokjin spolkl nadávky a chuť to Jungkookovi vykřičet do obličeje. Místo toho telefon zamkl, schoval ho zpátky do mikiny a ublíženě se posadil na židli. Zuby se zabořil do spodního rtu, ruce překřížené na hrudi. Neměl ani tušení, co by měl dělat. Vždyť neměl ani právo dělat si na něj nějaké nároky. To, že mu jeho starší bratr kdysi řekl, ať si s Jungkookem dělá, co chce, když mu udělá laskavost, neznamenalo, že byl jeho. Zhluboka si povzdehl. Přišel si hloupě.

Očima přejížděl po desce stolu, najednou neměl ani chuť shlížet na Jungkookovy perfektní rysy. Natáhl ruce před sebe, čelo opřel o kraj stolu, pohled upřený na zem. Sžíralo ho svědomí. Jeho fascinace již dávno přerostla v nechutnou obsesi. Zvedl pohled, když mezi prsty nahmatal drobný plochý předmět. Flashka. Zaujatě si s ní hrál, přejížděl přes oblé strany a přemýšlel, co na ní tak mohl Jungkook mít. Možná věci do školy, možná filmy, možná -

"Seokjin… hyung?" Překvapeně sebou škubl, flashka mu spadla z ruky do klína. Nenápadně si ji zastrčil do kapsy riflí, než se pomalu otočil na židli tváří k rozespalému chlapci.

"Co tady děláš?" Zmatený Jungkook se pomalu posadil, dlaň v roztomilém gestu mnula srnčí oko.

"Chtěl jsem tě vidět." Nelhal. Původně sem šel s tím, že vezme chlapce na večeři, ale místo toho ho našel odpadlého na posteli, oblečeného a vonícího po potu a zřejmě nové kolínské, jak usoudil. Teď mu bylo ale jasné, že "nová kolínská" patřila tomu idiotovi. Slabě se ušklíbl, když Jungkook nijak nezareagoval, nicméně jako vždycky, když se snažil o podobné gesto.

"Promiň, zase půjdu. Běž se umýt a spát, dobře? Dobrou, Kookie." Pomalu se zvedl ze židle, pohladil Jungkooka po vlasech a s hořkou pachutí dotěrných otázek o tom, co se stalo, se odebral pryč. Nebyl zrovna v náladě, kdy by se mu chtělo řešit Park Jimina… Byl v náladě do sebe hodit několik panáků.

▬▬▬▬

"Takže… O čem sis chtěl promluvit?" Yoongimu cuklo víčko. Proč se Hoseok tvářil pořád tak bezstarostně? Copak mu ty drogy už tak rozežraly mozek, že nic mimo věčného štěstí nevnímal? Co myslel tím "O čem sis chtěl promluvit"? Nebylo to snad jasné… Najednou měl chuť Hoseokovi vpálit do toho samolibého úšklebku všechna ta videa, zprávy a v neposlední řadě…

"No tak, Yoongi, poslouchám," zavrkal. Byl až nebezpečně blízko. Yoongi mohl cítit jeho horký dech. Nejraději by mu ten úsměv vymazal z tváře pořádnou fackou, ale už takhle bylo kolem až příliš mnoho lidí a on neměl na to snášet jejich pohledy víc než doteď, když se na něj druhý chlapec zaklesnul, div mu nevylezl až na hlavu.

"Můžeš… Prosím tě, trochu, um…" třeba odprejsknout? Byl by protočil panenky a Hoseoka od sebe odstrčil. Jenže ten kluk byl jako klíště. Místo krve z něj vysával ale energii. A byl si jistý, že kdyby mohl, vysál by z něj i něco dalšího… Znechuceně zatřásl hlavou, jeho slabiny tu myšlenku stihly ale zachytit a se zájmem nad ní zauvažovat. Cítil se trapně, nesnášel se už jen za to, že ho to napadlo.

"Chceš se radši držet za ruce?" zeptal se Hoseok jakoby nic, paže pevně ovinuta kolem Yoongiho pasu, "víš, takhle tě mám ale blíž. Je to pohodlnější." Vážně. Proč mu už dávno neprostřelil koleno.

"Nechci, a pokud dovolíš-" Hoseok ho ale nenechal. Víc si ho k sobě natiskl a nesmlouvavě jej táhl do odlehlé části parku. Hrubě ho stáhl s sebou na lavičku, a aniž by z něj sundal svoji ruku, pohodlně se opřel do dřevěného opěradla.

"Mám tu trávu, kdybys chtěl," nabídl mu jen tak mezi řečí, Yoongi ale viděl ten náznak provokace v jeho tónu a pohledu. Všimnul si i nenápadné pihy nad jeho horním rtem, když se jeho ústa pro jednou stáhla do rovné linky. Jaká to příjemná změna…

Nekomentoval to. Jeho rudé líce musely říct všechno za něj. Nenápadně se ošil, odolal však nutkání překvapeně vyhrknout, když Hoseokův stisk na jeho boku zesílil. Připomněl munoc plnouztrapnění a zklamání sebe sama. Vlastně to ani nebylo tak nepříjemné, totiž to, jak si ho mladší držel majetnicky u sebe. Cítil se jen zvláštně. Zmateně, jak se vůbec dostal do takové situace… Pořád k němu ale cítil jistý odpor, když si vzpomněl na flashku a videa.

"Takže, andílku, máš mě jenom pro sebe, můžeš začít mluvit," pobídl ho Hoseok po až příliš dlouhé minutě ticha. Yoongimu přeběhl mráz po zádech nad přezdívkou, červeň ve tváři ještě sytější. Mohl mluvit. Konečně. Tak proč ho nenapadala žádná slova?

"Ohledně rána," začal nejistě, pohled upřený do trávníku před sebou. Cítil na sobě mimo ruky i Hoseokův pohled. A to už tak příjemné rozhodně nebylo. Vzpomněl si na to, jak se probudil nahý s Hoseokem zachumlaným v jeho posteli, ruce i nohy zaklesnuty do sebe. Ještě teď cítil jeho horké slzy na kůži. Nasucho polkl. Měl by to vůbec vytahovat?

"Já vím, odešel jsem brzo, hledal jsi mě pak?" Tentokrát to nevydržel. S vyzdviženým obočím pohlédl Hoseokovi do tváře. Prosím? říkal jeho výraz, nepřekvapovalo ho však, když se Hoseok rozesmál a ukázal mu tak svou perfektní řadu bílých zubů. Musel uznat, že jeho úsměv byl hezký. A nakažlivý. Aby to skryl, zuřivě si ohlodával vnitřní strany tváří. Po chvíli si odkašlal, rty v rádoby úzké lince.

"Smaž ty videa." Nečekal, že to ze sebe dostane takhle hladce. Dokonce to ani neznělo jako umíráček, který se mu jako ozvěna rozprostíral v hlavě. Ovšem mělo by to mnohem větší efekt, kdyby se ho Hoseok nerozhodl místo toho začít líbat.

Ztuhl, oči upřené před sebe. Hoseok ho pořád objímal jednou rukou, zatímco druhou si ho přidržoval za tvář. Měkké polibky ho do sebe vtahovaly svou podmanivě sladkou chutí. S péčí se o něj otíraly, tiskly jej ve svém náručí, aby ho za chvíli zase pustily a s jemným vzdechem ho uvěznily zpět. Yoongimu klesla víčka, instinktivně naklonil hlavu, když se o něj otřel Hoseok jazykem ; horký a vlhký laskal jeho rty, dokud jej nepustil dovnitř. Podmanivé pohlazení z něho vytáhlo hned několik slabých stenů, prsty nejistě tahajíc za lem Hoseokova trička.

Když se od něj mladší chlapec odtáhnul s pohlazením po tváři, zhluboka se nadechl a v duchu napočítal do pěti.

"Vyndej tu trávu, Hoseoku," poručil zhrublým hlasem. Potřeboval odreagování. Jinak by s Hoseokem hodil o protější strom… Jakmile se uklidní, donutí Hoseoka smazat všechna jeho videa. Protože tohle na něj zabíralo až podezřele moc dobře… A jestli byl vzrušený z toho, že je mohl kdokoli vidět? Malá boulička a adrenalin v krvi netvrdil opak.

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 6:06 | Reagovat

úžasné

2 Kim Lula Kim Lula | Web | 2. ledna 2017 v 7:40 | Reagovat

Gratuluju. Sedím v denní místosti univerzity Karlovy a děsím kultivované lidi, kteří jaksi nejsou zvyklí na stavy, jež tady předvádím. Kami se tváří převelice zoufale a snaží se mě přesvědčit, abych netraumatizovala její i nejejí spolužáky, čím dosahuje akorát toho, že je traumatizuji o to více. Pár záchvatů smíchu a jistý detail, který jebe zespod do desky stolu (a to spolu nic nedělali?!)... inu... Praha musí být nyní velice povděčná mé návštěvě. Děkuji za dokonalou (sexy) (a dshfhdsbgjsd) kapitolu.

3 Hotaru Hotaru | Web | 2. ledna 2017 v 13:17 | Reagovat

Kámo, co mi to děláš! Teď jsem úplně ve stresu z té flashky! Jakože úplně hrozně moc. Ani jsem si neužila sladké YoonSeok. Nebo... jasně, že užila. Ale prostě... Seokjine, sakra! A ta tapeta... budu předstírat, že se mu nesměju. Fakt. Chudák. (Totálně si představuju ten výraz. Seokjinovo.)
Hrozně moc děkuji za tuhle kapitolu! Jako vždycky byla úplně úžasná.

4 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 2. ledna 2017 v 19:21 | Reagovat

Začínam sa dosť báť čo všetko sa stane s tými videami, keď je flashka teraz v Seokjin(ovych) rukách. Predstava toho ako sa zatvaril, keď zbadal Kookieho tapetu ma dosť pobavila (a ja sama som premýšľala ako by som sa ja tvárila na jeho mieste). Každopádne, úžasný diel ako vždy!  Teším a som zvedavá na další *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama