jack off — k.seokjin

23. září 2016 v 18:59 | voskii |  jack off



4.12.2015, čtvrtek
♥ Jeon Jungkook ♥

7:31 ▬ Kookie vyráží do školy. Dneska mu to sluší (jako vždycky).
7:40 Kookie dorazil do školy. Odemyká svojí skřínku s číslem 110. (Proč je tak roztomilý, když se mračí?) Omylem do zámku strčil špatný klíč.
7:43 Kookie se nechává zezadu objímat P.J., stydlivě mu dává pusu na tvář. (Zatracený P.J. a jeho otravný smích.) Okamžitě mu zrudly uši, uhýbá pohledem. P.J. mu něco šeptá do ucha.
7:50 Společně míří do svých tříd. První hodinu má biologii, v lavici sedí sám.

Se zaklapnutím jsem schoval notes zpátky do batohu a nenápadně prošel kolem třídy. Vyučování mi začínalo až v devět, nemusel jsem nikam spěchat. Rozhodl jsem se radši zajít do kavárny zabít nějaký čas, než se zase budu moct věnovat svému zvířátku. Bylo mi líto, že jsem se nemohl účastnit jeho hodiny. Vědět jak se choval o vyučování, jestli se s někým bavil, jestli byl ten typ co se hlásil, anebo radši celou hodinu prospal... Ach. Jen taktak jsem se vyhnul masivnímu sloupu, ztracen v myšlenkách.

Letošní první ročník nebyl ničím výjimečným - až na Kookieho. Byl jako čtyřlístek mezi stovkami trojlístků. Byl speciální. Všiml jsem si ho poprvé ve školní knihovně, když sháněl nějaké učebnice. Bylo to hned v září, jen chvíli po zahájení nového školního roku. Jindy mi mladší ročníky byly jedno, nezajímal jsem se o ně, nicméně Jeon Jungkook... jakoby ve mně zapálil jiskru.

Celé dva měsíce jsem ho nemohl dostat z hlavy. Nenápadně jsem ho pozoroval kdykoli jsme se minuli na školní chodbě, ačkoli se to stávalo jen zřídka. Okamžitě jsem si zamiloval jeho úsměv, dokonce i stydlivé kývnutí hlavou pokaždé, když někoho zdravil. Nastudoval jsem si jeho řeč těla, nic mi neuniklo. Až po chvíli mi došlo, jak dobrý herec Jungkookie byl. Ten kluk si na anděla jenom hrál. A tím mě začal zajímat ještě víc.

23.1.2016, sobota
Jeon Jungkook

13:30 ▬ Už je to popáté co myšáka doučuji. Zjistil jsem, že má nevlastního bratra a matku. Hoseok vypadá jako cool kluk, spřátelili jsme se rychle. Bohužel (nebo naštěstí?) odešel, zůstal jsem v baráku s Kookiem sám, rodiče pracují. Skoro jako splněný sen (kdyby nedržel ten telefon pořád v prackách, dokonce i když píšu tohle...).
14:50 ▬ Zdá se, že Kookie látku začíná konečně chápat! Yay~! (Pořád jsme sami...)
15:13 ▬ (Ugh.) Objevil se tu P.J., ten otravný skřet. Kookie ožil, nestydí se přede mnou P.J. líbat s jazykem. Nechutné.
15:30 ▬ Odcházím, P.J. mě de facto vyhodil. Házím po něm ale provokativním pohledem, když mě Jungkookie objímá na rozloučenou. (Hravě ho plácám po zadku - ahhh...)

Pomalu jsem upíjel ze svého kafe. Bylo jen něco málo po osmé, ačkoli kavárna se začala plnit rychle. Triumfálně jsem si odfrkl, když jsem si jako první zabral to nejlepší místo v zadní části. Pohodlně jsem se usadil a otevřel svůj notes. Pročítal jsem si různé zápisky, většina z nich byla jen o Jungkookovi. Neunikl mi malý úsměv, když jsem si vzpomněl na všechno, co jsem si pečlivě zapsal. Nejoblíbenější část z celého notesu byla pravděpodobně ta, kdy jsem vyhrál nad P.J., tím nedůležitým a naprosto zbytečným hmyzem, který na písknutí poslouchal Min Yoongiho.

Se škubnutím jsem zvedl hlavu, když se ozval zvuk hrnku dopadajícího na stůl a otráveného zaklení. "Do hajzlu." No jistě, Hoseok.

"Co tu děláš? Nemáš náhodou hodinu?" zeptal jsem se nezaujatě s pozvednutým obočím. Pobaveně jsem sledoval, jak se ze sebe snažil setřít horkou tekutinu. "Nemůžeš mi třeba podat ty ubrousky místo těch debilních otázek?" vyštěkl, ani se na mě nepodíval. S odfrknutím jsem mu ubrousky podal, ne že bych čekal nějaký projev vděku...

"Snad jsem ti nepolil ty tvoje zaláskovaný psaníčka, hmpf?" Rychle jsem zaklapl notes a ochranitelsky jej překryl dlaněmi. "Ne. Je fajn," odsekl jsem a ostražitě ho schoval zpátky do batohu. "Vážně... Proč tu nemaj normální obsluhu? Chodit si pro kafe sám? Tsk," odplivl si Hoseok a konečně mi věnoval pohled. Jen jsem pokrčil rameny, upřímně mi to bylo fuk. Měli tu nejlepší kávu z celé čtvrti, obsluhu jsem jim byl ochotný odpustit.

Přestávalo se mi líbit, jak se na mě Hoseok díval. Ten jeho vševědoucný pohled... Rozhodně něco věděl. "Tak jsem slyšel..." A bylo to tady. Po zádech mi přejel mráz, dokázal jsem ale udržet všechny své mimické svaly na místě. "Že rád sleduješ mýho brášku?"

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | 23. září 2016 v 21:16 | Reagovat

Si tu tak sedím a říkám si, že bych měla některé postavy fakt NEmít ráda... Nějak to nefunguje. Proč to nefunguje...?

V průběhu čtení mě tak napadla myšlenka "chudinka Jimini, nestojí mu ani za to, aby použil jeho jméno..."

A pak tak jako "Zajímalo by mě, jak Jeongguka dostal. Teda ne že bych nevěřila jeho schopnostem, ale JIMIN."

No... a tak.

2 Ante Ante | E-mail | Web | 24. září 2016 v 10:06 | Reagovat

Nevím jak... přesně bych měla vyjádřit, že tenhle příběh mě dohání do úzkých, protože ty to očividně nechápeš. TEN KOOKIE. PROBOHA. PROČ TO NA NĚJ TAK NĚJAK SEDÍ? O...O (feel little weird right now, gurl).

Můžu se vymluvit na ranní ospalost, neschopnost reagovat na zbytek příběhu a oteklý mozek? Protože ten zbytek naprosto nevím jak... ohodntit, ocenit, nebo vlastně cokoliv. Každopádně good work. I like it.

3 Hotaru Hotaru | Web | 24. září 2016 v 12:27 | Reagovat

Já ti k tomu nemám co říct. Kazíš mi život. Jsem úplně uchvácená a ty postavy...! Jsou jako živé. Strašně je miluju (i když... stalker, feťák, dealer... říkám si, že to o mně hodně vypovídá).
Abys věděla, máš mě ve svých rukou. Fakt. Miluju tu povídku a... a... jsem závislá?!
Děkuju za další backstory!

4 Ami Ami | 25. září 2016 v 11:06 | Reagovat

Bolo to skvelé, úplne žijem pre túto poviedku(ehm...menšia závislosť,heh) nemám slov zakaždým mi vyrazíš dych novými časťami. Teším sa na pokračovanie, sice som v depresie pretože si z mojej princess spravila takého idiota ale to nevadí. Vďaka za ďalšiu backstory~~

5 Choi Miu Choi Miu | 28. září 2016 v 6:33 | Reagovat

Tak. Můj oficiálně první komentář...
Počátek čtení: 3.23 a.m
Čtení tohoto dílu ukončeno: 6.28 a.m
Měla bych jít spát. Jinak umřu. Ano, definitivně bude tahle povídka mým koncem, jelikož mě to dožene k nepopsatelné frustraci a zoufalství. ~_~ P.S.: Nemyslím, že je úplně v pořádku milovat to, co mě zabije. Pomalu. Bolestivě. T~T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama