jack off — 13. kapitola

18. září 2016 v 16:17 | voskii |  jack off
představuji vám neděli, aneb novou středu! přepište si tedy dny v kalendáři. děkuji. ₍₍ ◝(●˙꒳˙●)◜ ₎₎
začínám mít pocit, že jsem z kookieho vytvořila... levnou společnost, kterou tak nemá rád. hehh... a hoseok? miluju ten charakter. [and shit's getting real, guyz]



"Dej mi to, udělám to," broukl mu do ucha svým horkým dechem, zatímco opečovával sametovou kůži chlapcova krku jemnými polibky. Ruce, majetnicky svírající úzké boky, jejichž dlouhé prsty nevinně kroužily po kůži pod volným tričkem, nesly příslib bezpečí a komfortu. Seokjin svého svěřence objímal zezadu, hrudí natisknutou k širokým zádům.

Stáli v koupelně, Jungkook si zrovna unaveně vytlačoval zubní pastu na svůj kartáček. "Kookie, otevři pusinku." Seokjinův medový hlas rozpouštěl chlapcovo bytí jako zmrzlinu vystavenou na slunečním svitu. A Jungkook byl ták unavený... Neměl sílu staršímu odporovat. Navíc věděl, že to stejně nemělo cenu, Seokjin se tak snadno odbýt nenechal. Ba co víc, spíš by ho naštval - a to nechtěl. "Hyung," vydechl slabě a víc se opřel do těla za sebou. Teplo, které pronikalo skrz slabou látku bílého vytahaného trička, dostatečně nahrazovalo teplo dek. Kdyby chtěl, usnul by. A ráno by se probudil v posteli se snídaní na nočním stolku. Tak moc se o něj Kim Seokjin staral. A nemusel mu nic říkat, starší o něm věděl ostatně všechno...

Odevzdaně podal Seokjinovi svůj kartáček a poslušně otevřel pusu. "Hezky drž, Kookie," broukl mu znova u ucha a věnoval chlapci jednu z mnoha dalších pusinek na ušní lalůček. Víte... nervová zakončení v lidském těle byla obzvlášť citlivá, kor když se vás dotýkal jiný člověk. Ať už vaši rodiče, přátelé, anebo váš milovaný... Na každý dotek jste reagovali jinak. Proto, když mu Seokjin po stoličkách přejel jemnými štětinkami kartáčku, mírně sebou škubl. Po páteři mu sjela vlna vzrušení. Jemný povrch dráždil každičký nerv, který v ústech měl. Ignoroval nutkání vyšťouchnout kartáček z pusy jazykem a to nejen proto, že ho Seokjin držel druhou rukou za bok a varovně do něj zatínal své krátké nehty.

Mlčky sledoval jejich odraz v zrcadle. Seokjinův pohled byl soustředěný, plné rty pohodlně vtisknuté v Jungkookových tmavých vlasech. Jemně mu vkládal nedbalé polibky pod temeno hlavy, zatímco pohyboval zápěstím v ustáleném pohybu s cílem zbavit chlapcovy králičí zoubky nežádoucího zubního plaku. Jungkook si připadal, jakoby mu do pusy nasypali hrst mravenců a ti mu tam teď splašeně pobíhali. Ovšem s tím rozdílem, že to nakonec nebylo až tak špatné. Bylo to... vskutku intenzivní. Probouzelo to v něm pocity, které by rozhodně nemělo...

Všechna jeho kontrola byla najednou fuč, když mu z hrdla unikl slabý sten. Seokjin odpověděl nepatrným přitlačením kartáčku a letmým úšklebkem, který však Jungkook nemohl vidět. Po celém těle mu vyskákala husí kůže, jeho tělo zvláčnělo a ještě víc se natisklo do Seokjinovy hrudi, jejíž náruč jej jen hladově přijala. Jungkook cítil, jak se staršímu zrychlil dech, jak zhluboka nabíral vzduch do plic. A tak dovolil dalšímu stenu, aby opustil jeho mátové hrdlo.

"H-Hyung..." vydechl váhavě, pěna v koutcích hrozila svým pádem. Seokjin pomalu vytáhl kartáček z chlapcových úst, nenápadně přejížděje po zcitlivělém jazyku. Jungkook se zachvěl, cítil, jak mu s dalším mrazíkem po páteři tvrdly bradavky. Tohle bylo špatně. Takhle by to rozhodně nemělo být, jeho tělo reagovalo úplně jinak, než by mělo. Sakra.

Rychle si odplivl a vodou z kohoutku si vypláchl pusu. Očistil si i bradu, po které mu stihlo sjet několik pramínků slin, když se chvěl v Seokjinovém objetí pod náporem kartáčku. Ztuhl, když zničehonic ucítil nepatrné pnutí na hýždích. Stále se ohýbaje nad umyvadlem, Jungkook slabě zamručel. Chtěl se zvednout a jít si konečně lehnout, jenže ho zastavil stisk na bocích. Kartáček nyní ležel na kraji umyvadla, štětinky pokryté zpěněnou pastou smíchanou s Jungkookovými slinami.

Seokjinovy velké dlaně pevně svíraly Jungkooka v bocích. Zrcadlo bylo o deset centimetrů výš, mladší se tedy nemohl podívat do jeho odrazu. Slabě zasténal. "Hyung, p-pusť mě." Odpovědí mu však byla jen tíha těla staršího na zádech spolu s pevným klínem na svých půlkách. "Kookie, neříkal jsem, abys držel?" vydechl Seokjin s téměř hmatatelnou dominancí v tónu. Přesto v něm bylo slyšet i něco jiného. To ale Jungkook nedokázal přesně určit, na jeho smysly momentálně působilo něco trochu...

Rty v úzké lince, Jungkookovi vyschlo v ústech, přesto že si je před vteřinou vypláchl. Už se se Seokjinem nechtěl dívat na film. Nechtěl s ním ležet v posteli a nechat se mazlit. Nechtěl, aby na něj třeba jenom sáhl. "Běž ode mě, Kime," zamumlal nepřátelsky, snažíc se zvednout. Seokjin měl ale větší sílu. "Kookie..." Něžný dotek měkkých rtů na zátylku vyslal do jeho klína varovné píchnutí. "Říkám, abys mě pustil." Hodil by po něm pohledem, ale dívat se mohl jen na svůj kartáček a kachličkami pokrytou zeď za ním. Už toho měl dost. Nebyl přeci hračka, proč to ostatní stále nedokázali pochopit?

"Víš, že bych ti nikdy neublížil." Seokjin zněl... zhrzeně. Naposledy políbil Jungkooka do vlasů a pak ho konečně pustil. Mladší se okamžitě zvedl a bez jediného slova či pohledu vystřelil z koupelny ven. Seokjin za ním zavřel dveře a s povzdechem si zapnul studenou sprchu. Nechal to zajít moc daleko? Když on si jednoduše nedokázal pomoct, Jeon Jungkook byl až bolestně atraktivní... Je to ještě dítě. Se znechucením sám nad sebou nechal ledové kapky, aby zchladily jeho vzrušení.

▬▬▬▬

Min Yoongi nekouřil. Nikdy. Nechápal tedy, jak se mohl ocitnout v situaci, kdy držel cigaretu mezi prsty jako totální amatér a snažil se nezadávit se. Jestli kuřáci brali Lidice v plicích a struhadlo v krku za uklidňující, hned z fleku by všechny označil za pitomce. Že ho to vůbec napadlo... Cigaretu okamžitě odhodil na zem a nekompromisně tu bílou tyčinku rakoviny zadupal do trávy. Marihuana, kterou mu kdysi dávno nabídl Namjoon byla rozhodně lepší. S tímto usouzením vyhodil do odpadkového koše vedle lavičky rovnou celou krabičku a nonšalantně se rozešel pryč.

Místo uklidnění, kterého tak zoufale dožadoval, dostal pravý opak. Vztekle si vytrhl sluchátka z uší a zastrkal je do kapsy kožené bundy. Znechuceně nakrčil nos, když si přiložil prsty k nosu. Zápach z cigaret byl silný a ještě víc rozdráždil jeho smysly. Odfrkl si a zamířil do nedaleké samoobsluhy.


Světlovlasý chlapec seděl na nižší zídce, jež lemovala kousek rozkvétajícího parku. V ruce držel papírovou krabičku s čokoládovým mlékem a v druhé svíral balíček dětských jahodových žvýkaček. Yoongiho oblíbená kombinace. Uvolněně houpal nohama, zatímco naštvaně usrkával z brčka. Hned po tom, co Jung Hoseok odešel, se zabalil do deky a trucoval. Když přišla jeho matka domů z práce a ptala se, jestli s ní zajde na oběd, jen odmítavě zavrtěl hlavou a zanedlouho upadl do bezesného spánku. Probudil se až odpoledne, vzpomněl si, co se ráno stalo a že to nebyl sen (anebo spíš noční můra) a okamžitě vystřelil ven.

Ani pořádně nevěděl, co se mu prohánělo hlavou, když si kupoval krabičku cigaret. Jediné, co si pamatoval, bylo, že se potřeboval uklidnit. A volat Jiminovi nebo Namjoonovi nepřipadalo v úvahu. Co by jim asi tak řekl? Že jeho rty už nebyly panna? Na deset bodů by to jistě stačilo... Hele, byl vyděšený, ok? Zpanikařil. A rozhodně nechtěl, aby jeho nejlepší přátelé viděli, jak se hroutil z jedné pusy. Uhm, tedy... Z první pusy. Což bylo ještě trapnější.

Cítil, jak mu začíná prostupovat horko do tváří. Hoseokovy rty byly... měkké a hřejivé. Na to, jak se před ním drze vyjadřoval a všechno, byl jeho polibek překvapivě něžný a troufal si říct, že Hoseok i zaváhal. Ovšem bylo možné, že to si jenom vyfantazíroval. V té chvíli si totiž nebyl ani pořádně jistý, jak se jmenuje. Jako kdyby mu v hlavě vybouchla atomovka, jeho tělo zaplavil neutichající žár. Srdce mu bušilo vražedným tempem a místo nohou měl želatinu.

Takový dopad na něj měla jeho první pusa. S Jung Hoseokem.

V duchu černovlasého proklínal. Proč ho to ráno prostě nevyhodil? Proč mu vůbec dělal snídani? ("Snídani.") Yoongi se cítil zahanben. A to by si jeden myslel, že bude zrovna ten typ, kterému takové věci budou takřka jedno. Jenže nebyly. Min Yoongi byl totiž děsná citlivka. A nenáviděl se za to. Cítil se trapně i sám před sebou. Znovu si usrkl z brčka a mlčky oplácel pohled batoleti, jež se nemotorně přidržovalo zídky a těžkopádnými krůčky se hnalo za malým voříškem, který nadšeně máchal ocasem a běhal sem a tam. Neměl rád děti.

V kapse mu zavibroval telefon s doprovodným cinknutím coby upozornění na novou zprávu. Yoongi odtrhl svůj pohled od dítěte a s nezájmem vytáhl přístroj z bundy. Ztuhl, když uviděl známé devítimístné číslo.

od: 607 856 xxx
▬ Hey bby! (
•ᴗ•) Kde vězíš? Zvoním, ale nikdo mi neotevírá. :-( Otevři!

Yoongi sevřel telefon v ruce, až se ozvalo tiché zapraskání. "Co si o sobě myslí?!" vyštěkl a dosrkal zbytek čokoládové tekutiny z krabičky, kterou pak rázně položil vedle sebe, aby mohl vzít telefon do obou rukou. Ignoroval svůj zrychlený tep a okamžitě začal ťukat odpověď.

komu: 607 856 xxx
▬ smaž si to číslo a nech mě bejt. vypadni a už se nevracej, bůhví co si o mně sousedi pomyslí, když tam uvidí cvoka jako jsi ty.

Odhodlaně stiskl tlačítko "odeslat" a mezi zuby vsál vnitřek svojí tváře, kterou začal jemně ohlodávat. Na jazyku stále cítil směs chutí čokolády a hořké cigarety. Právě tak nějak se zrovna cítil. Ovšem tu čokoládu by nepřiznal. Netrvalo dlouho, než mu telefon znovu zavibroval.

od: 607 856 xxx
▬ Jsi doma, nebo ne? No tak, Yoongi, otevři mi, promluvíme si.
( ´`)

"O čem bys chtěl asi tak mluvit," zabrblal si pod vousy Yoongi a nezaujatě pokračoval v žužlání své tváře. Co mu na to měl odepsat? Nebylo by lepší ho jednoduše ignorovat? Ha.

od: 607 856 xxx
▬ Oh, oh... Ta milá dáma s krátkými vlasy je tvoje máma? Má hezký úsměv, máš aspoň trochu podobný? :-* Pomůžu jí s nákupem!

"Do hajzlu," ulevil si nahlas a prsty si prohrábl ofinu. Popis... odpovídal? Jestli to byla opravdu jeho matka, pak se Hoseok právě dostal do jejich domu. Zase. Yoongi ležérně seskočil ze zídky a s houpavým žaludkem se rozešel po chodníku směrem domů. Na žvýkačky a prázdnou krabičku od mléka dočista zapomněl. Bylo vůbec možné se toho kluka zbavit?!


"Min Yoongi! Kde se flákáš, když víš, že ti přijde spolužák? A ještě k tomu, když tě má doučovat?" dostal Yoongi místo pozdravu. Paní Min si dramaticky povzdechla a zavřela bílá dvířka od skřínky, kam uložila poslední zbytky nákupu. Pak se otočila na Hoseoka, který v rukou třímal hrnek s čajem a s úsměvem se ho zeptala, jestli nemá hlad. Hoseok jen slušně odmítl a s poděkováním se zvedl z barové židle.

"Zítřejší písemka je důležitější, myslím, že bychom si měli pohnout," usmál se a bez ostychu chytil zamračeného chlapce za zápěstí. Yoongi ztuhl, když ale hodil pohledem po své matce, která mu jej zamračeně opětovala, zůstal mlčet a nechal se odvést do svého pokoje. Nebylo divu, po kom byl tak tvrdohlavý...

"Neříkal jsem ti, ať vypadneš?" prskl po Hoseokovi, jakmile se za nimi zaklaply dveře. "Řekl jsem ti už, jak moc seš roztomilej, když se vztekáš? Na čele se ti vždycky udělá taková vráska, když nakrčíš nosík. Vlastně to děláš i ve spánku - je možný, že se ti o mně i zdá?" Yoongi se vytrhl z chlapcova sevření a v duchu napočítal do deseti. Nenech se rozhodit Min Yoongi, nenech se rozhodit.

Tvář se mu najednou celá vyhladila a chladně jako ledovec, jenž poslal Titanic ke dnu, se zadíval Hoseokovi do očí. No, až na to, že ledovec se pravděpodobně nečervenal... "Chtěl sis promluvit, tak mluv. Můžu ti na chvíli udělat deníček," odsekl a elegantně se usadil na svou - stále rozestlanou - postel. Hoseok neváhal a následoval Yoongiho pohyby. Na Yoongiho vkus seděl trochu moc blízko, ale rozhodl se to překousnout. Nenechat se rozviklat. Protože to bylo přesně to, co Hoseok chtěl, ne?

"Můžu si natočit to slíbený video na mém klíně?"

"Oh."

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ante Ante | E-mail | Web | 18. září 2016 v 20:28 | Reagovat

...já jsem jakože docela ráda, že to vyšlo až teď. Je neděle. Zítra nepíšu test. Můžu umřít. Protože Seokjin a Jungkook, že ano. A pak tohle. Já už sakra nemůžu. INFINITE + GOT7 + BTOB - po tomhle mám prosím napsat komentář? Vážně? Vážně!? Q.Q *sob_sob_sob*

2 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | 19. září 2016 v 6:24 | Reagovat

Počkat, počkat, počkat ze co to ma Hoseok slíbené...tak teď jsem vázne zvědavá na Yoongiho reakci, když jsem viděla tu na pusu

3 Kim Lula Kim Lula | Web | 19. září 2016 v 12:25 | Reagovat

...jak já tě nenávidím - to byla moje první myšlenka po dočtení kapitoly.

A pořád přetrvává.

Chce se mi plakat...!!! Ale jsem nadšená (ačkoli očividně trošku víc schizofrenní...) (a tak co...). Upřímně já sama nemám nejmenší tušení, co je kdy za den, takže...

Ale i tak tu stalkuju denně...

To by mě zajímalo, jestli s ním bude Yoongi něco točit...

4 voskii voskii | 19. září 2016 v 19:18 | Reagovat

[1]: no, mohu říct, že já test psala a... oh, wait, did u say BTOB? proč o tom nevím?! ;_;
[i'm crying, it's too beautiful]

[2]: fufufu~ yoongi má rád výzvy, tak kdo ví >)

[3]: a odpustí mi tvá druhá (klidně i třetí) osobnost~?
oh my, to zní jako kdybych z něho udělala nějakou porno hvězdu... >_>

5 Ashby Ashby | 22. září 2016 v 20:09 | Reagovat

Je mi Jungkooku.. Idk, little bit líto? A vlastně s ním i Jimina a Jin, yeah, ten mi pije krev .____.
Sugu vidět takhle je zážitek a Hoseok.. Je prostě Hoseok. Doufám v nějakou akci -if you know what I mean, nah c:- a přitom doufám, že mu Yoongi nakope zázračně prdel a pošle do háje, protože přece jen to si po tom všem jeho ego přeci jen zaslouží. Schizofrenie je asi problém vícero xd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama