jack off — p.jimin

21. srpna 2016 v 20:31 | voskii |  jack off

(feat. jeon jungkook aka sweet boyfriend).



"Yah, můžeš ze mě aspoň na chvíli sundat ty pracky?" ohnal se po mně Jungkook, když jsem se celý dolámaný vyhrabal z postele, abych se mohl zpátky přisát ke svému ztracenému zdroji tepla. Ublíženě jsem zakňučel a objal jej ještě pevněji. Jeho záda, o tolik širší než moje, sloužila jako perfektní polštář. Spokojeně jsem vydechl a věnoval měkké kůži mlaskavý polibek.

"Vážně…" Jeho hlas zněl o několik oktáv níž, když znovu promluvil. Usmál jsem se. "Promiň, jenom… Je mi zima?" Zdálo se, že má chabá výmluva Jungkooka trochu obměkčila. Přestal si stěžovat a rozešel se do kuchyně i s mou maličkostí přilepenou na svých zádech.

Dovedl mě až k lednici, ze které vytáhl láhev ledového čaje a rozespale odšroubovával víčko. Bradou jsem se mu opřel o rameno a sledoval, jak mu z koutku teče jeden neposlušný pramínek. Neostýchal jsem se a iritovaně jej slízl, než stačil sjet níž než k bradě. Zkřivil jsem tvář, když mě na jazyku zašimraly hrubé, přesto téměř neviditelné bující kořínky vousů. Málem mi ukápla slza - Jungkook rostl příliš rychle. (Ale stěžovat si na jeho svaly a silný, majetnický stisk, když mě s hladovým pohledem povaloval na matraci, jsem si nemohl.)

"Nebuď nechutnej," ohradil se, když mi později nabízel lok. "Nemusíš se přede mnou tak stydět, Kookie." Moc dobře jsem totiž cítil, jak se celý zachvěl, když jsem se ho bez váhání dotkl. Nic mi na to neřekl, mohl jsem si ale všimnout, jak mu zčervenaly uši. Vážně mě zajímalo, jak se z kluka, který ze mě po včerejší noci udělal sotva chodící cosi, stalo něco, co vypadalo tak roztomile a zastydělo se to při tak nevinném dotyku. Jeon Jungkook pro mě byl stále záhadou.

"Jdu do sprchy, tak už mě pusť, hyung." Jeho hlas zněl odhodlaně, jakoby si to v duchu připravoval od chvíle, co vstal. Stáli jsme před dveřmi jeho koupelny a mně se ani náhodou nechtělo ho pouštět. Byl jsem otravný? Možná. Ale kdyby se mnou zůstal v posteli a mazlil se, nemusel bych na něm teď viset jako pijavice. Myslím, že mně by se hodila víc… Nekomentoval jsem to ale nahlas. Místo toho jsem ho políbil na zátylek a zavrněl mu do ouška: "Chtěl jsi říct "jdeme", Jungkookie." Mohl jsem přímo slyšet, jak polkl.


Stáli jsme naproti sobě, Jungkook se na mě jen sotva podíval. Fascinovalo mě, jak si tam venku hrál na dominantního a všechno a teď tu stál jako obyčejný středoškolák, který teprve čekal na svoje poprvé. A přitom to byl on, kdo mi včera zavazoval oči kravatou své školní uniformy a nutil mě ani nepípnout, když bořil svou hlavu hluboko do mého klína a dlouhé minuty mě pak mučil. Věnoval jsem mu proto trochu skeptický pohled a otočil kohoutkem. Okamžitě se na nás spustil déšť teplé vody. Spokojeně jsem vydechl a natáhl se po Jungkookovi, aby se taky namočil.

"Hyung," promluvil pak do horké páry, když jsme se vzájemně myli nějakým ovocným gelem. S očekáváním jsem k němu zvedl pohled. Skenoval mě svýma srnčíma očima, kvůli kterým se mi podlamovaly nohy, a neustával v krouživých pohybech na mé šíji. Pak si odkašlal. "Neublížil jsem ti?" zněla jeho prostá otázka. To proto je takový? blesklo mi okamžitě hlavou, zatímco se mi v břiše rozletěli motýlci. Bál se o mě? Koutky mi okamžitě utekly do úsměvu.

"Ne, cítím se fajn, Kookie." S tím jsem se k němu natáhl pro uklidňující polibek.


"Hyung, myslím to vážně. Jestli tě to tak bolí, prostě si lehni a nech mě, abych se o jídlo postaral sám." Jungkook byl tvrdohlavý jako vždycky. S povzdechem jsem se nechal dotlačit až k jeho posteli, která byla od rána pořád rozestlaná, a rezignovaně si do ní lehl. Slabě jsem zahučel, když se ozvala ostrá bolest a okamžitě si skousl ret. Jungkook mi jenom věnoval pohled typu "Mě neoklameš" a když se odtáhl a spokojeně sledoval svou práci coby mě v jeho o dvě čísla větším tričku zabaleným v dece, cvrnkl mě hravě do čela a odešel zpátky do kuchyně. Jenže ty neumíš vařit, zasténal jsem v mysli, neodvažujíc se vyřknout krutou pravdu nahlas.


Bylo fajn, když se o vás někdo staral. Vážně. Naposledy se o mě takhle starala matka, když mi bylo deset. To se ale ani zdaleka nepodobalo péči Jungkooka, který vedle mě teď ležel s hlavou položenou v mém klíně, zatímco jsme oba sledovali film. Jeho jídlo nakonec nebylo zas tak špatné, takže jsem si nemohl stěžovat, když po mně "tajně" pokukoval, zatímco předstíral, že poklízí kolem. Celý den jsme pak strávili na gauči u televize a mísy popcornu.

Jungkook sebou trochu škubl, když mu zničehonic začal vibrovat telefon v kapse volných tepláků. Když vytáhl svůj růžový iphone a podíval se na displej, zvedl ke mně omluvně tvář a rychle odešel do druhé místnosti. Těsně, než za sebou zavřel dveře, hovor zvedl. "Seokjine?"

Nevzrušeně jsem si nabral plnou hrst popcornu a další půlhodinu pokračoval ve filmu sám.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 22. srpna 2016 v 12:28 | Reagovat

kde jsou ty časy, kdy sem neměla ráda jeongguka a přišel mi nechutně sladký...

hahaha.

Tohle bylo zatraceně milučké. A vzhledem k tomu, že tento pár fakt můžu... yay.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama