jack off — 10. kapitola

28. srpna 2016 v 23:59 | voskii |  jack off

sup, guyz! jsem šťastná. šťastná, že jsem to KONEČNĚ napsala a že se mi to víceméně líbí.



Yoongi nečekal, že se setmí tak brzy. Hodiny na displeji ukazovaly 19:50, tedy přesně deset minut do uzamčení celého hřbitova. Dobře, možná, že se nechal trochu unést myšlenkami a čas z hlavy vypustil. Na svou obhajobu - nezbylo na něj zkrátka místo. Celou dobu přemýšlel nad Hoseokem a jeho stupidním zářivým úsměvem. To, že se na něj opilý věšel a dokonce se nechal odvést i domů by však veřejně nikde nepřiznal. Ani když věděl, že je viděla polovina školy. Min Yoongi si nic takového nepamatoval, takže se to nestalo. Jednoduché.

Jenže to byl ten problém; pamatoval si toho málo.

Pomalu se zvednul a natáhnul ruce vysoko nad hlavu v úmyslu protáhnout se. Hlasité křupnutí kdesi v rameni přešel ostrým syknutím a ruce zase nechal volně spadnout podél těla. Očistil si zadek, jehož vzezření v úzkých roztrhaných džínech zakrývala dlouhá černá mikina, jež mu končila až někde v půli stehen a upravil si pár neposedných vybledlých pramínků ofiny zpod své beanie. Do uší si vrazil zpátky sluchátka a zapnul si tentokrát nějaký klidnější rap. Chvíli váhal, když prstem roloval mezi skladbami, dokud mu na chuť nepřišlo Namjoonovo jméno. Byť by mu zrovna nejraději prokousl tepnu na krku, musel uznat, že hudbu dělat uměl. Mimo prodeje drog.

Rozešel se zpátky k východu, kamínky pod černými podrážkami vysokých těžkých bot vesele křupaly svou serenádu, zatímco procházel mezi hroby. Nevadilo by mu, kdyby mohl zůstat déle. Vlastně pochyboval, že by si ho někdo všimnul, kdyby dál seděl na lavičce na svém obvyklém místě. Nikoho tam nikdy nepotkal. Žádné známky o tom, že by se hroby udržovaly; jen dlouhá tráva, spadané listí a sem tam střepy či jiné drobné smetí. Ani zeď, která jinak lemovala celý prostor, nebyla opravená jako ta v první, novější části. Bylo tedy přirozené myslet si, že by se na něj zapomnělo stejně jako na všechny ty mrtvé, kterým to jako Yoongimu bylo snad i jedno.

Vlastně to vůbec neznělo jako špatný nápad; nechat na sebe zapomenout. Nemusel by se pak konfrontovat se všemi těmi problémy, které ho poslední dobou pronásledovaly. Ani nepomýšlel na to, že by si za to mohl sám. Protože nemohl. Jen vykonával jednu z mnoha dalších lidských potřeb... Což bylo úplně v pořádku, ne? Situace si o to žádala, nebylo to tak, že by se nechal vyprovokovat... Prostě se to stalo. Prostě jsem si vyhonil ve škole.

Yoongi za sebou se skřípěním zavřel slušně vrata vysoké železné brány a omluvně se usmál na staříka, který s velikým svazkem klíčů v ruce stál opodál a čekal, až odbije přesně osmá, aby mohl zamknout. V tu chvíli Yoongi vyděšeně nadskočil, když mu začal vibrovat telefon v ruce. Agresivní rap s ostrými slovy vulgarismů jeho vyzvánění se okamžitě rozlehl celou ulicí. "Kurva," vyhrknul a rychle ztlumil vyzvánění. Celý rudý se pak ohlédl po postarším muži. "Uh, um… Pardon, nechtěl jsem… rušit," omluvil se neohrabaně. Pochyboval, že bylo koho, ale ctít mrtvé považoval za slušnost. Alespoň na veřejnosti. Šedovlasý muž se na něj jen zamračil a s pohledem v očích, který mluvil za všechno, odkulhal k bráně.

Yoongi vystartoval svižným krokem dlouhou ulicí, z druhé strany lemovanou rodinnými baráčky. V ruce pořád držel svůj vibrující telefon, až když byl dostatečně daleko, podíval se na číslo volajícího. Ať to byl kdokoliv, měl chuť mu pořádně vynadat. Jakoby se za svůj život neztrapnil už příliš. Na místě však ztuhl, když uviděl známou kombinaci čísel. 607 856 xxx. Hoseok. Proč mu volal? Nestačilo, že se mu vysmíval přes zprávy, chtěl ho shodit ještě víc? Yoongi si odkašlal a dřív než stihl zaváhat, hovor přijal.

"Chtěl jsi mě slyšet?" prskl do telefonu nepřátelsky. Ticho. Žádná odezva. Yoongi se podíval, jestli hovor opravdu přijal. Spojení probíhalo - proč tedy nikdo neodpovídal? "Jestli si se mnou chceš jenom hrát, stačí říct, moc rád si tě bloknu," řekl hořce, když si přístroj přiložil zpátky k uchu. "Vlastně nevím, proč už jsem to dávno neudělal." Po chvíli se ozvalo škytnutí a tříštění skla. Yoongi se zamračil. O co tu šlo?

"Mys... Myslím, že... jsem se pořezal." Co? svraštil obočí ještě víc. "O čem to meleš... Seš opilej?" zeptal se zmateně. Ten hlas... Chlapce z večírku mu to připomínalo jen vzdáleně. Pořád stál na místě, přesně uprostřed silnice. Byla tma, jen pár lamp osvětlovalo jinak temnou ulici svým chabým světlem. Nakonec tohle místo dokázalo být i strašidelné. Hrobové ticho a daleký štěkot psů dodávaly potřebnou atmosféru k tomu, aby Yoongimu přeběhl mráz po zádech. Udělal několik váhavých kroků vpřed, mobil stále u ucha. "Hej, H-Hoseoku?" Chlapec mu na předchozí otázku neodpověděl. Vše co slyšel, byly jen hluboké nádechy a občasné škytnutí.

"T-Teče mi k-krev, Yoongi..." Yoongimu se na pažích udělala husina, když ho Hoseok oslovil jménem. Pořád ale nevěděl, jestli si z něho jenom utahoval, nebo... Pokud ano, opilého uměl zahrát přinejmenším dokonale. Yoongi polkl, zhluboka se nadechl a klidným hlasem vyzval Hoseoka, aby mu řekl, kde je. "Nějaká... Nějaká zastávka? Je tu velkej strom," vyblekotal nemotorně. Yoongi si odfrkl. Proč mu to jednoduše nepoložil? Neměl ten hovor ani brát. Seš fakt idiot, Min Yoongi.

"Dobře, poslouchej mě. Někde musí být název ulice, rozhlídni se," řekl pomalu, aby to Hoseokova mysl ovlivněná alkoholem pobrala. Ticho, Yoongi trpělivě vyčkával. Jestli je vážně tak opilej... přemítal mezitím v duchu, proč to celý jednoduše neukončit? Myšlenka, která ho napadla, nezněla vůbec špatně. Měl chuť se začít smát, ale nejdřív musel zjistit, kde ten blbeček trčel. "Hoseo-" Byl ale přerušen, když se konečně ozval opilý hlas. "Je tu něja-" Škytnutí. "Nějaký dětský hřiště." Dětský hřiště?

"A jsi na autobusový zastávce?" Zastávka s dětským hřištěm byla ve městě jen jedna, pokud si Yoongi dobře vzpomínal. A ne zrovna moc daleko. "Fajn, zůstaň tam. Teče ti ta krev hodně? Něčím si to ovaž, ty blbe." S těmi slovy zavěsil a s triumfálním úšklebkem se vydal opačným směrem, kde stála zastávka.

▬▬▬▬

"Můžu jít sám."

"Můžeš, ale to bychom šli celou noc. Za tolik času mi nestojíš." A ta ruka už taky zažila lepší časy.

"Tvrdohlavý Min Yoongi, duh."

"Drž hubu a radši se drž."

"Vážně mě poneseš na zádech celou cestu? Jako princeznu?"

Yoongi cítil, jakoby měl každou chvíli explodovat. No, alespoň mu splatí dluh. A víc než to. Kdybyste se totiž podívali pozorně, všimli byste si drobných plamínků, které mu šlehaly z očí. Yoongi přímo žhnul po pomstě. Ani náhodou totiž nenesl toho o-tolik-těžšího-než-si-myslel idiota k němu domů, nýbrž k sobě.

"Přísahám bohu, Hoseoku," vyplivl jeho jméno, jakoby to byla ta nejšpinavější věc na světě, "najdu jedinou kapku tý tvojí špinavý krve na svojí mikině, zabodnu ti to sklo do hlavy a odhodím tě támhle do toho smetí, kam patříš." Cítil totiž, jak kolem něj chlapcův stisk slábnul, zatímco mu padala hlava na rameno. Nepotřeboval si s ním zrovna povídat, ale ani náhodou se mu nelíbilo, když mu Hoseok na zádech zpohodlněl až příliš.

"A nemysli si, že to dělám proto, že by mi tě bylo líto," dodal rychle a snažil se ignorovat nepříjemné pnutí ve stehnech, jak moc těžký černovlasý byl. Tipoval, že vážil dvakrát tolik co on. "Spíš buď rád, že jsem ti ještě nevyrazil všechny zuby," zavrčel a nahněvaně si skousl ret, když ucítil jak se Hoseokovo tělo otřáslo smíchem.

"Zatím se ti podařilo vyrazit mi jenom dech, Min Yoongi," zahuhlal mladší se škytnutím do Yoongiho krku ospale.

▬▬▬▬

Jakmile se Yoongimu podařilo Hoseoka úspěšně dotáhnout až k sobě domů a s nadávkami jak moc je těžký ho velkoryse odnesl do svého pokoje, černovlasého hrubě pohodil na postel a zamračeně sledoval, jak dál nerušeně oddechoval. Ani to s ním nehlo. Kolik toho sakra vypil? Zvědavě si hocha prohlížel. Kdyby mu teď ty střepy zasázel do zápěstí, vykrvácel by? Yoongi v hlavě zvažoval hned několik možností jak se zbavit těla. Nejvíc ho zaujal způsob barelu a kyseliny. To by mohlo fungovat, ne? Aspoň v seriálu to fungovalo... Prostě by zmizel; puf! V očích hvězdičky, Yoongi se natáhnul po Hoseokově zakrvácené ruce. Nespokojeně mlaskl, když spatřil střepy. "Co když to bude potřebovat zašít?" zamumlal, když si ruku opatrně otáčel v dlani.

Nakonec se vrátil zpět do pokoje s lavorem plným teplé vody a lékárničkou. Hořce Hoseoka pozoroval. Tomu klukovi bylo úplně jedno, že měl v ruce střepy, že to byl Yoongi, kdo ho odnesl až domů. K sobě domů. A že mu teď krvácel na povlečení. Kdyby to bylo naopak... Yoongi si ani nechtěl představovat, jak by to vypadalo. Tipoval, že katastrofálně. Jakoby nestačilo, že si toho hlupáka vtáhnul do domu. Teď mu ještě bude muset ošetřit ruku a... co pak? Nechá ho dál spát? Ve svém pokoji? Na SVÉ posteli? Frustrovaně si povzdechl.

Tohle není fér, Světe, prostě není.
▬▬▬▬

"Pane Ki-"

"Prosím... Prosím, můžu si zavolat?" Vyhublý brunet s polštářem pevně přitisknutým k sobě se s uslzenýma očima svezl na volnou židli. Malá podsaditá sestra, jejíž mládí pamatovalo snad i první světovou, se na Taehyunga dívala trochu skeptickým pohledem. Nervózně si posunula brýle na nose a krátce si odkašlala.

"Vraťte se, prosím, zpátky na pokoj. Tady už nemáte co dělat, všichni ostatní spí." Chlapec k ní zvedl hlavu se zastřeným pohledem. Zoufalý vzlyk se pak ozval celou místností a netrvalo dlouho, než propukl v pláč.

"P-Pane..." zkusila to žena znovu, váhavě. Pak si zhluboka povzdechla a kulhavým krokem došla až k chlapci. "No tak, dítě. Nebreč už, proboha," pohladila jej po rameni, zatímco se pomalu usazovala na druhou židli. "Kim Taehyung, že?" Brunet slabě přikývl, klouby na prstech bílé, jak zoufale k sobě polštář tiskl. "Co tě trápí?" snažila se o přátelský tón. Taehyung se trhavě nadechl, oči podlité krví. "Já jen... Můžu si prosím zavolat? Prosím."


Byl rád, když mu sestra dopřála soukromí a nechala ho v místnosti samotného. S třesoucími se prsty opatrně vyťukal číslo, které znal už nazpaměť do staršího tlačítkového telefonu a přiložil si jej k uchu. Volnou rukou stále svíral polštář, který mu ležel na stehnech a netrpělivě čekal na spojení. Pláč ho už přešel, nyní ho jen bolela hlava a... srdce. Potřeboval ho. Potřeboval ho hned teď. I kdyby to měl být jen jeho hlas.

Jakmile ustal otravný zvuk vytáčení a hovor byl přijat, Taehyung si oddechl. "H-Hyung? Vzbudil jsem tě? Promiň... Já jen... Potřeboval jsem tě slyšet." Chci tě vidět. "Já... Nevím, jestli to ještě zvládám, hyung," zachraptěl slabě.

Jenže nikdo se neozýval.

"Hyung?" Ticho. Jen trhaný nádech. "H-Hoseoku?" zkusil to znovu. Děsil ho. Proč mu neodpovídal? Byl na něj snad naštvaný? Ne. To by nikdy neudělal, říkal, ať mu zavolám kdykoli. Možná si ho jen zaskočil, Tae.

Pípnutí. Krátké hlasité pípnutí. Jung Hoseok zavěsil. A Kim Taehyung propukl v celonoční pláč.

▬▬▬▬

"Hyung? Vzbudil jsem tě?"

"Potřeboval jsem tě slyšet."

"... jestli to ještě zvládám..."

"Hoseoku?"

Yoongi ztuhle držel mladšího telefon v ruce. Co to mělo být? prohlížel si neznámé číslo volajícího. Kluk, který mluvil z druhé linky zněl... zoufale. Vůbec se mu nelíbilo, kam hovor vedl. Navíc... nebyl to Hoseok s kým mluvil. Yoongi se cítil trochu provinile. Jakoby tím narušil něco osobního. Není to tak, že ti neudělal to samý... napomenul se ironicky. Přesto z toho neměl dobrý pocit. S polknutím vymazal hovor z protokolu a pokračoval dál v hledání čehokoliv, co by ho dovedlo k sobě. Tedy cokoliv, co by mu napovědělo, jak donutit Hoseoka, aby všechna videa smazal a nechal ho být.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hotaru Hotaru | Web | 29. srpna 2016 v 0:58 | Reagovat

Víš, vypěstuješ mi tiky. Lezu sem už fakt každých pět minut. Tato kapitola byla zase dokonalá. Začíná se nám to tam pořádně zamotávat, muhahahaha. Strašně se mi to líbí.
Prostě by zmizel; puf! - abys věděla, skoro jsem tu větu neustála. Prostě... puf.
Strašně tu povídku žeru, každou kapitolou víc a víc. Neskutečně se povedla. Děkuju moc, že ji píšeš.

2 Ante Ante | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 13:07 | Reagovat

'Prostě jsem si vyhonil ve škole.' - ano Yoongi, protože to je naprosto normální věc, co by se měla praktikovat namísto přestávek. Že ano. A ten telefonát... wow, holka, tohle jsem nečekala. To... wohooou.

Když si to tak vezmu, tenhle cyklus mi docela úspěšně ničí život. Jsem neschopná cokoliv odhadnout, což je až  k pláči vzhledem k tomu, že většina dnešních povídek je tak jednoduchá a tohle je prostě jedno překvapení za druhým. Doufám, že příští kapitola bude brzo. See ya~

3 Ami Ami | 4. září 2016 v 21:39 | Reagovat

Yoongi je strašný debil, prečo zrušil Taeho??? Teraz sa oňho bojím :c jaj, som zvedavá čo sa stane. Vážne som si dielik úžila a bola som v napätí celú dobu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama