jack off [009]

17. srpna 2016 v 21:20 | voskii |  jack off

děkuju za všechny ty vražedně krásné komentáře!! (●´Д`)⊃⊂(´Д`○) [ještě donedávna jsem si myslela, že jsem masochista, děkuji za vyvedení z omylu, guyz]



Jungkook se celou dobu škodolibě usmíval a okázale ignoroval všechny pohledy, jež mu lidé cestou věnovali. Pohrával si s, nutno říct nebezpečnou, myšlenkou, kterou mu Namjoon nevědomky vnukl do hlavy. Jeho nevlastní bratr, ten odpornej feťák Hoseok, se zřejmě opět do něčeho namočil. A vypadalo to, že si hru užíval soudě Namjoonova varování. Min Yoongi, hm? Toho kluka znal vlastně jen od vidění. I přes to mu uměl lézt na nervy, ačkoliv doopravdy nic neudělal. Snad ani nevěděl, že někdo jako Jeon Jungkook existoval. To ale mladšího chlapce nijak neodrazovalo od nápadu, který mu v hlavě kvetl, prahnouc po více informacích a konečně - po jistém podkladu, který v rukou třímal právě Hoseok. A důvod? Lhal by, kdyby řekl, že jeho hrdost? Anebo snad Jimin?

Úsměv, který už musel vypadat víc strašidelně než škodolibě, se mu pomalu vytrácel z tváře. Místo toho jej vystřídaly rty pevně sevřené do úzké linky, jejichž horní ret se ztrácel v neznámu, jak tenký byl, zatímco v očích se mu usadil chladný a pichlavý pohled, který jen ztěžka dokázal vyměnit za jiný, když musel mluvit s Hoseokem. Kolikrát mu otec domlouval, aby se ke staršímu chlapci choval víc přátelsky a s respektem. Jenže Jungkook byl jediný, kdo věděl, že si do domu s otevřenou náručí pozval manipulativního narkomana. A žena, kterou měl najednou oslovovat matkou? Působila až moc křehce na to, aby unesla pravdu o svém synovi. Ovšem jestli byl Hoseok po ní, bylo dost možné, že již věděla... Nezdálo se ale, že by proti tomu něco dělala, takže Jungkook předpokládal, že doopravdy netušila nic. Bylo jí mu trochu líto. Nicméně ne natolik, aby jí všechno velkoryse vykvákal.

Svaly ve tváři mu ztvrdly ještě víc, když spatřil Hoseokovy sedřené tenisky v předsíni. Znamenalo to jediné - byl doma a jistě čekal na svoji pravidelnou dávku. Na perník, který mu Namjoon dodával za tak velkoryse lacinou cenu, aniž by věděl, pro koho doopravdy byla. Nejen, že ze sebe byl nucen udělat levnou šlapku - ačkoli sex odmítal, ale ještě k tomu i feťáka. A po tom, co se dneska stalo? Nebyl si jistý, jestli do Namjoonova studia ještě někdy vstoupí. Přemýšlel, zda by se měl tiše proplížit do pokoje a zamknout se, anebo narovinu Hoseokovi říct, že nic nemá a že mu na všechno jednoduše sere. Tak či onak, obojí by skončilo stejně - Hoseok by ho napráskal otci a jemu by tak pravděpodobně hrozilo, že by skončil na ulici. Pořád by sice mohl na oplátku udat jeho, jenže Hoseok měl stále svou matku - někoho, s kým mohl zůstat a kdo by mu jistě pomohl, protože... byla to jeho matka. Takovou osobu Jungkook ve svém životě už bohužel neměl. Kdo ví, třeba by mu tím nakonec prokázal i službu a Hoseok by šel na odvykačku. Nic, s čím by zabodoval ve svůj prospěch.

Ztěžka si povzdechl, když si uvědomil, že oba rodiče byli v práci až do pozdních večerních hodin a on tu tak bude muset být s Hoseokem sám. Opatrně se vyzul a tiše došel do prostorné kuchyně s nově udělanou linkou, aby si vzal z lednice vychlazenou plechovku sladké limonády a pak, opět jak nejtišeji mohl, vyšel schody do prvního patra. Pokoj měl až na samém konci chodby společně se starším chlapcem, jehož dveře byly hned naproti. S plechovkou v ruce minul ložnici s koupelnou, až dokud nestál naproti Hoseokovým dveřím. Zatímco jeho žaludek sebou nervózně házel ze strany na stranu, Jungkook se snažil působit klidně. Naposledy vydechl nosem, než přiložil klouby ke světlému dřevu, aby dvakrát zaťukal.

Žádná reakce. Zkusil to znovu, hlasitěji. A pořád nic. Třeba spí, pomyslel si, načež se mu ulevilo, že to nemusel řešit hned teď. Třeba mu osud dával ještě jednu šanci - pořádně si to promyslet, přijít s dobrou výmluvou, anebo se otočit a běžet Namjoonovi přece jen vykouřit, aby Hoseoka potěšil novou dávkou. Ale jelikož byl Jungkook velmi tvrdohlavý chlapec, jednoduše vzal za kliku a s trhnutím otevřel. Chvilku si myslel, že dveře budou zamčené, ale hádal špatně. Pokoj byl prázdný, po starším ani stopy. Jungkook se chvíli zmateně rozhlížel kolem, očima přejížděl po tmavém nábytku, po holých světle hnědě natřených zdech, dokud očima nespočinul na Hoseokovo jedno a půl lůžkové posteli s pečlivě ustlanou dekou. Uklizeno, huh, ušklíbl se nad neobvyklou čistotou a pořádkem, když udělal pár smělých kroků dovnitř.

Neměl páru, kde se starší flákal, ačkoliv si byl jistý, že tenisky patřily jemu a na chvíli se zhrozil, jestli si snad nevzal jeho boty, než mu v hlavě hlasitě cinklo. Když už měl tu možnost... Naposledy se ohlédl, jestli za ním Hoseok přeci jen nestojí a když se ujistil, že je vzduch čistý, posadil se do kancelářského křesla, zatímco palcem u nohy stiskl velký knoflík na bedně počítače. Okamžitě se ozvalo známé hučení, zatímco se načítala obrazovka. Nervózně bubnoval prsty o desku stolu, uši napnuté a nohu připravenou, aby jí mohl kdykoliv počítač natvrdo vypnout a vysprintovat z pokoje pryč, kdyby se Hoseok náhodou vártil, ať už byl kdekoliv.

Sarkasticky si odfrkl, když si prohlížel nastavenou tapetu. Byl na ní Hoseok se svým perfektně zářivým úsměvem jak se opírá o ramena hnědovlasého chlapce v podřepu s podobně pitomým výrazem a se znakem peace vedle tváře. "Kim Taehyung," zkonstatoval tiše pro sebe, když se snažil nežárlit nad tím, jak šťastně oba na fotografii vypadali. Upřímně... Nikdy neviděl, aby se Hoseok doma takhle smál. Jednou jedinkrát. Připadal mu tak na fotce jako úplně cizí osoba, než jakou vídával. Ještě chvíli si tapetu prohlížel, než se dal do zkoumání ikonek a souborů. Nenašel však nic, co by ho zaujalo. Žádný videa... Žádný Min Yoongi. Užuž najížděl na tlačítko start, aby počítač zase bezpečně vypnul, dokud očima nespočinul na malé bílé krabičce vedle monitoru, jejíž víčko bylo pootevřené. Natáhnul se, aby jej odkryl úplně a pootevřel pusu v překvapení, když uviděl slušnou sbírku flash disků.

Všechny byly v jednoduchém stylu v různých barvách. "K čemu jich potřebuje tolik," svraštil Jungkook obočí, když jich napočítal celkem pětadvacet. Po jedné potom sáhl a bez rozmýšlení ji zapojil do počítače. Okamžitě na něho vyskočila složka, bohužel prázdná, natáhl se proto po další. K chlapcově smůle všech následujících pět flashek bylo prázdných. Uklidil je proto zpátky a víko upravil tak jak bylo, mírně pootevřené. Doufal, že na nich najde videa, o kterých Namjoon mluvil. Rozhodl se proto, že zabruslí do Hoseokovo šuplíků. V prvních dvou bylo jen pár papírů a vypsaných propisek, ovšem když otevřel poslední šuplík, krátce se zaradoval. "Bingo," zamumlal, když do počítače zapojil nově nalezenou flashku, tentokrát však plnou souborů a...

"Min♥Yoongi"? zajiskřilo mu v očích, když najel na složku s chlapcovo jménem. Okamžitě ji rozklikl a soustředěně si skousl ret, když se před ním objevilo hned několik videí. Neotálel a otevřel první. "A sakra!" vykřikl nahlas, když uviděl... No, Yoongiho jak si honí. V záchodové kabince... "Co to, do prdele, má bejt?" zamumlal bez dechu, když video skončilo. Co. To. Má. Kurva. Bejt. Věděl, že Hoseok ujížděl na pervitinu, ale tohle? Tohle vše vyneslo na úplně nový level. Okamžitě chmátnul po jedné z prázdných flashek na stole a videa na ni přetáhl. Všechno potom pozavíral, vytáhl flash disky z počítače, uklidil Hoseokovo zpátky do šuplíku a vypnul počítač.

Ignorujíc vlastní ruměnec ve tváři a zanedbatelné pnutí mezi stehny, vyšel Jungkook z Hoseokova pokoje a jakoby tam nikdy nebyl, zavřel za sebou dveře a s úsměvem, který nevěstil nic dobrého, se zamknul v pokoji. Zbytek odpoledne, kdy s plánem v hlavě usnul, se mladému chlapci zdálo o noci, kdy jej pohltila nostalgie spolu s Jiminovými rty.

▬▬▬▬▬

Hledáte definici vzteku? Min Yoongi. Hledáte definici nenávisti? Min Yoongi. Hledáte definici zoufalé nepříčetnosti? Min Yoongi. Hledáte definici frustrace a pomalého šílenství? Min Yoongi.

Růžovovlasý chlapec, s rukama v kapsách zaťatýma do pevných pěstiček, si vykračoval po místním hřbitově se sluchátky vyřvávajícími těžkým metalem v uších. Procházel se po zapadlejší části lemované tlustou zdí, kde omítka jen sotva držela a prohlížel si zarostlé náhrobní kameny, na něž se už dávno zapomnělo. Bylo to jeho oblíbené místo. Ne snad proto, že by obliboval smrt, nýbrž klid a jistá melancholie, jež hřbitovu vládla Yoongiho oslovila a rád se sem pro tyto dva aspekty vracel. Posadil se na jedinou lavičku, která zde byla, a vyňal si sluchátka z uší. Zhluboka se potom nadechl, čerstvý vzduch, byť to pro někoho mohlo znít morbidně vzhledem k místu, mu pomáhal vyčistit si hlavu. Nic ho tu nerušilo, nikdo nikam nespěchal, Yoongi se nikdy necítil odlehčeněji. Mohl zde přemýšlet. V klidu.

Upravil si ofinu zpod černé beanie, kterou si po cestě z domu nasadil na hlavu a vypnul hudbu na telefonu, jež byla slyšet i navzdory tomu, že sluchátka mu ležely volně na hrudi. Pohodlně se pak opřel do dřevěné opěrky lavičky a rozhlédl se kolem. Bylo již něco málo po páté hodině, sluníčko se pomalu snášelo dolů, přesto však bylo stále teplo a jen tichý šum stromů ničil ticho, které hřbitovu vládlo. Tohle bylo přesně to, co Yoongi hledal. Miloval to tu.

Cítil se hned o něco klidněji, snad by si i troufl říct, že byl schopen racionálního myšlení. Protože... Místo toho, aby se mu třeba omluvil, nebo se cítil lapen, cokoliv, tak mu napíše něco tak troufalého... Nectít morálních zásad hřbitova, už by si dovolil hrubého kopnutí do náhrobku před sebou. Znovu se zhluboka nadechl a napočítal do deseti, než uvolnil vzduch z plic a krátce potřásl hlavou. Hoseok, Hoseok... Upřímně, to jméno mu nic moc neříkalo. Ale lhal by, kdyby řekl, že si nepamatoval vůbec nic, protože byť si nepamatoval většinu, o pár situacích mlhavý přehled měl. Namjoona už proklel, Jiminovi se omluvil, vynadal i sobě... Zbývalo vlastnoručně uškrtit Hoseoka. Vzpomínal si na perfektní bílý chrup a hlas, který těžko definoval. Jistě by si ale vzpomněl, kdyby jím na něj promluvil. "Mám někoho hledat podle hlasu?" ušklíbl se sám nad sebou. Dobře, možná že si úplně neuvědomoval, že žil ve 21. století. Doba elektrotechniky, sociálních sítí, všeho, co si jen dokážete představit. Jenže Yoongi byl tak trochu ignorant. Bezradný ignorant, nutno dodat. Nějaké sociální sítě měl, přesto nepochopil dokonale jejich význam. Došlo mu však, že nebude zas tak těžké toho parchanta najít. Kor, když věděl, že chodí na stejnou školu.

To, co mu ale dělalo starosti, bylo, co s ním provede, až se s ním setká tváří v tvář. Jistě, už dávno měl nějaké šarvátky a neshody, dokonce i ošklivé boje, které končily stehy, ale nikdy nestál v situaci, kdy byl tak trochu... zahnán do kouta. Totiž kompletně zahnán. Byl si jistý, že kdyby chtěl, jednoduše by ho těmi videi mohl vydírat. Spíš mu nedávalo smysl, proč to ještě neudělal... Očima hypnotizoval zarostlý náhrobní kámen, jméno, které na něm kdysi zářilo novotou teď bylo jen těžko rozpoznatelné a Yoongi přemítal, zda by se mohl vymluvit na nepříčetnost, až bude u výslechu.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hotaru Hotaru | Web | 19. srpna 2016 v 12:19 | Reagovat

Yah, já ti tu psala komentář a on se nejspíš nějak... neodeslal >_< Blog zase trollí.
Už vzdávám pění ód na tvé psaní pod každou povídkou a půjdu rovnou k opěvování kapitoly. Je totiž zase perfektní! Já se hrozně těším na to, jak to bude pokračovat. A co se stane, až Hoseoka najde. A jestli mu rozbije hubu.
Děkuju za kapitolu, byla dokonalá. Těším se na pokračování.

2 Ante Ante | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 12:46 | Reagovat

Well done girl - sorry za nekomentovaní, ale na telefonu psát vážně nehodlám, na to mám svoje prsty příliš ráda - takže a tedy. Kookie. Já miluju jeho povahu tady - to jak se staví k situaci. Proboha takový úžasný démon. Chudák Yoongi. Je vidět, že si rozhodně ještě jakožto čtenáři ještě užijeme nadcházející události~

3 voskii voskii | Web | 21. srpna 2016 v 2:27 | Reagovat

[1]: c'mon girl, i dont deserve this. (TεT)

[2]: kookie, kookie. chtěla jsem z něj udělat jen zlomenýho kloučka, ale napadlo mě, proč yoongimu nepřihoršit. haha. O:)

4 Narbie Narbie | Web | 21. srpna 2016 v 12:35 | Reagovat

Trochu se bojím toho, co Jungkook vymyslí s těmi nahrávkami. Protože je tak trošičku ďáblík, keke.
Těším se na další díl.

5 Ami Ami | 21. srpna 2016 v 14:22 | Reagovat

Začínam sa báť čo ten krpec Kook vymyslí. Dielik bol dokonalý tak ako zakaždým. Som zvedavá na stretnutie Yoongiho s Hoseokom a veľmi ma zaujíma Tae. Som zvedavá aj na Jimina čo ako ďalej. Teším sa sakra moc na pokračovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama