jack off [008]

11. srpna 2016 v 23:31 | voskii |  jack off

[budeme předstírat, že je středa]
nebudu kecat, tohle celý mělo být... cokoliv [*cough*megaúchylný*cough*], jen ne... tohle ▬ angsty vibes. whoops.



od: Min♥Yoongi
▬ už se nemusíš o svoje city bát, romeo... nebo máš radši hoseok?

Prohlížel si přijatou zprávu znovu a znovu se zatajeným dechem. Měl za to, že si Yoongi nic nepamatoval, ačkoli musel uznat, že ho to zjištění trochu potěšilo. Nicméně teď věděl, kdo je, čímž mu, upřímně, tak trochu zkazil srandu. Předpokládal, že teď se z nich stane duo podobné Tomu a Jerrymu, otázkou však bylo - kdo bude kdo? Hoseok se rychle vzpamatoval a jako provokatér, kterým byl, Yoongimu zakrátko odepsal. Mrzelo ho, že nemohl vidět jeho tvář, když si zprávu přečetl - jistě to stálo za to. Vážně si ale Yoongi pamatoval celý večer? Hoseok zamyšleně svraštil obočí a opřel se zpátky do židle, načež schoval telefon zpátky do kapsy.

"Nad čím přemýšlíš?" vyrušil ho po chvíli známý hluboký hlas. Rychle vzhlédnul a vyskočil na nohy, aby se vzápětí mohl široce usmát a vtáhnout si do náruče o něco vyššího chlapce. "Tae!" zavýskal pak jako dítě, jež si po dlouhém dni vyzvedávají rodiče ve školce, a div se zuby neohnal po ruce sestřičky, která ho chytila za rameno, když chlapce v objetí přímo drtil. Otráveně mlaskla, a když se Hoseok konečně ohlédnul a mladšího pustil, sjela ho káravým pohledem. "Kolikrát vám mám říkat, že-" Sestra však byla okamžitě umlčena rázným pohybem ruky. "Omlouvám se, sestři. Kdyby byl mrtvej, ujišťuji vás, že bych se ho ani nedotkl, ale jak můžete vidět... Řekl bych, že odvádíte skvělou práci," pokrčil pak rameny a s pohledem, kterému nemělo smysl odporovat, chytil vykuleného chlapce za ruku a táhl ho ven ze dveří budovy.

"Wow, teda hyung... já koukám!" dostalo se pak Hoseokovi pobaveného uznání. "Jen aby mi potom nezrušili kvůli tobě vycházky." Provinile zvedl k chlapci pohled a s malým úsměvem ho vedl hlouběji do veliké zahrady, která objektu dominovala. Aspoň něco je na tý léčebně hezký, pomyslel si, když v ruce svíral mladšího studenou a kostnatou dlaň, jejíž stranu jemně hladil palcem. "Promiň, Tae, ale ta ženská mě točí už od chvíle, co jsem tady byl prvně," ohlédl se pak se skřípěním zubů. "Je pravda, že má službu pokaždý, když přijdeš," uznal Taehyung pobaveně a s malým úsměvem následoval Hoseoka sleduje jejich spojené ruce.

Netrvalo dlouho, než došli do odlehlejší části rozlehlé zeleně a posadili se na zpola ztrouchnivělou lavičku pod starým, přesto zachovalým dubem. "Promiň, že jsem nepřišel dřív, ale... Včera jsem měl akci a víš jaký to je s kocovinou a tak..." povzdechl si Hoseok, byť doopravdy ničeho nelitoval, protože - haló, Min Yoongi; roztomilý opilý Min Yoongi. A Taehyung... mu pravdaže nikam utéct nemohl. Zasmál by se, ale vzhledem k situaci by mu za to morální body asi nepřidali. Taehyung jen pohodil hlavou a s krátkým zavrtěním dal Hoseokovi najevo, že se nemá za co omlouvat.

"Stejně jsem měl sezení. Jsem rád, že si vůbec přišel, ještě, abych si stěžoval. Vždyť si jedinej, komu za něco takovýho stojím..." uchechtl se pak nervózně a sledujíc jejich propletené prsty, dumal nad tím, co asi zrovna dělala jeho nanicovatá matka. Hoseok se chvíli kousal do vnitřní strany tváře, než si jejich ruce přetáhl do klína a Taehyungovu už o něco teplejší dlaň zahalil i svou druhou jakoby držel poklad. "Podívej se na mě," přikázal pak. Mladší pomalu zvedl tvář s propadlými tvářemi, aby svůj pohled ukotvil v Hoseokových vraních očích. "A poslouchej mě dobře, nebudu to opakovat," upozornil jej pak vážným tónem. Taehyung se jen pousmál a ignoroval letmý mrazík, který mu přejel po páteři, když se k němu Hoseok naklonil, až se jejich čela málem dotýkala.

"Ty mi budeš stát za cokoli a kdykoli. Pomohl jsi mi, jakože kurva pomohl a je nefér, že jsi skončil tady. A nemyslím to tak, že bych se vůči tobě cítil provinile - seš můj nejlepší kamarád, i když mě mrzí, žes nic neřekl, ale... Bože, Tae!" Hoseok to nevydržel a překvapeného chlapce si stáhl do kostilámajícího objetí spolu se psím zakňučením. Mladší chlapec se až zakuckal, když se snažil nadechnout, zatímco kolem Hoseoka automaticky obmotával vlastní paže. "Tohle prostě není fér," povzdechl si Hoseok, když bez ostychu hladil mladšího chlapce po vlasech, zatímco pohled upíral kamsi do změti bílých růží daleko před sebou.

Taehyung byl něco; někdo, koho si nemohl dovolit ztratit. Byl klíčem k jeho momentálnímu a nutno dodat šťastnému životu. Navíc byl sobec - Taehyunga zkrátka potřeboval a bylo mu fuk, jestli by se mladší chlapec přeci jen necítil líp, kdyby tu už... prostě nebyl. A i když byl zavřený v psychiatrické léčebně - čert to vem! Pořád měl dovolené návštěvy a to Hoseokovi stačilo.

Taehyung potlačil třas, když cítil, že Hoseokovo srdce tlouklo ve stejném rytmu, zatímco se mu svými dlouhými prsty hrabal ve vlasech a jeho horký dech se mu zakusoval do odhaleného ramene, díky krátkým rukávům. Nasucho polkl, a aniž by otevřel oči, užíval si tepla, kterého se mu dostávalo. Díky své až podvyživené váze často trpěl zimnicí, anebo se mu jen špatně prokrvovaly končetiny. Navíc... tepla lidského těla si zrovna moc neužil. Alespoň za těch posledních šest měsíců co tu trčel. A bonus? Byl to Hoseok, kdo ho objímal. Ani si nevšiml, že se jeho tělo začalo otřásat, jakmile ho začal hladit po zádech s uklidňujícím "šššš". S roztřeseným dechem si tak olízl slané rty a Hoseoka objal pevněji. "Promiň, hyung, že jsem-" odmlčel se, aby potlačil vzlyk, "že jsem se tak blbě rozhodl a nic ti neřekl."

"No vy jste ho teda zase zřídil!" spráskla ruce sestra, jakmile se vrátila zpátky na recepci. Hoseok se jen ušklíbl, neřekl však nic. Kdo zřídil koho... Nějak si totiž nebyl jistý, nechal však tu protivnou ženskou v tom, ať už si o něm myslela cokoli. Stále totiž cítil, že měl staženou hruď a poněkud ztěžka se mu dýchalo. Dokázal se ale přetvařovat natolik dobře, že nikdo nic nepoznal. Proč tu ale pořád stál? Inu...

"Můžu-" přistoupil blíž k recepci s hlubokým nádechem, "můžu se vás na něco zeptat?" Sestřička - postarší vyšší dáma s věčně otráveným pohledem, kdykoliv Hoseok přišel, zvedla hlavu. V očích už měla jasně vypsanou otázku, co tu ten spratek ještě chce, pomalu však pokynula hlavou. "Jak je na tom? Jako... doopravdy?" zeptal se s vážným pohledem. Sestra si hlasitě povzdechla. "Jste sice jediný, kdo za ním chodí, neznamená to ale, že máte nárok na jakékoliv informace. Je mi líto," zavrtěla přísně hlavou, "nejste rodina." Hoseok si frustrovaně povzdechl. Ta baba mu nikdy nic neřekla, doufal však, že jednou přeci jen povolí. "Ale..." Hoseok nadějně zvedl hlavu. "Vzhledem k tomu, že už je to půl roku a nikdo bližší se neobjevil..." kousala si ret - snad jakoby se přemlouvala. "Když si zajdete za doktorkou, ke které je přidělen..."

Hoseok samým překvapením vykulil oči. "Myslíte, že mi řekne víc?!" vyhrkl, zatímco se horlivě nakláněl přes desku vysokého pultu. Sestřička jen pokrčila rameny a začala se věnovat papírům před sebou. "Zkuste mě ale zmínit a pana Kima už neuvidíte." Hoseok div radostí nevyskočil do vzduchu, když se hluboce ukláněl. "Děkuju, sestři, příště vám přinesu kytku! Mějte se, nashle!" Užuž se natahoval po klice, když si uvědomil, že vlastně neví, v čí péči Taehyung vlastně byl... Ale vzhledem k tomu, že se jen těžko bavili o jeho léčení, to bylo pochopitelné. Taehyung o tom stejně jen nerad mluvil a Hoseok to respektoval; vyprávěl mu tak radši o tom, jaký měl den, jaká byla akce, jak provokoval svého nevlastního mladšího bratra, anebo... Ne, o Yoongim s Taehyungem ještě nemluvil. A pervitin? Ten už přeci nebral; byl čistý... Alespoň to Taehyungovi rád tvrdil.

Sestra zvedla oči, když neuslyšela známé klapnutí plastových dveří a pozvedla obočí, když před pultem spatřila opět černovlasého chlapce. "Přejete si?" Hoseok se nervózně pousmál. "Jen... Kdo se o Taeho stará?" Sestřička se uchechtla. "To zálěží... Různě." Však ta baba moc dobře věděla, co po ní Hoseok chtěl! Povzdechl si proto a s těžkým přemlouváním se se na sestru mile usmál. "Kdo je jeho doktorkou, prosím?"

▬▬▬▬▬

"Nebudu s tebou spát."

"Seš sladkej, když se takhle tváříš."

"Řekl jsem, že ne."

"Tak si klekni, princezno."

"Víš co? Seru na to, nic nechci."

"Jeone," nadechl se Namjoon, když se zvedal ze svého křesla, aby mladšího chlapce zastavil. "Pusť mě!" ohnal se po něm, jakmile si ho otočil za ramena k sobě a ne zrovna šetrně ho přirazil ke stěně vedle dveří. "Sakra uklidni se, kluku," zavrčel Namjoon, když se mu Jungkook snažil vyškubnout a zesílil stisk. Mladší se přestal vzpouzet a se vzdorem v očích sledoval blondýnovu uvolněnou tvář. "Nic ti ani nedám, leda že by sis to rozmyslel, ale místo toho mám na tebe teď otázku. Vlastně na tvýho bratra," oznámil mu klidně. Jungkook pozvedl obočí a čekal, co dalšího z blondýna vypadne. "Možná... Víš, kdo je Yoongi?" Nejistě přikývl, "Um, ten... co se baví s... uh... Ji-Jiminem?" Samozřejmě, že věděl, kdo je Yoongi; Min Yoongi. Ten, kolem kterýho se Jimin pořád ochomejtá a kouká na něj jak na svatost.

A když už byla řeč o Jiminovi... Vlastně ne - nechtěl se o něm bavit. Proč se ho ale Namjoon ptal na Yoongiho? A co to mělo společného s tím hadem Hoseokem? Hádal, že mu něco uniklo. "Jo, jo - ten co se baví s Jiminem," přikývl Namjoon, "Včera... jsem ho nechal trochu opít," protože to ten mezek už potřeboval, "a myslím," ne, že bych ho s ním nechal schválně... "že zůstal s tvým bratrem. Trošku jsem si pak pokecal s Jinem, takže jsem o něm ztratil přehled." Namjoonovi neuniklo, když mladší překvapeně škubl obočím, když se zmínil o Seokjinovi. Pobaveně se v duchu ušklíbl. Věděl Seokjin, kde se Jungkookie teď nachází?

"A? Sorry, ale tvůj večer mě fakt nezajímá," odfrkl si tmavovlásek, stále netuše, proč mu to Namjoon vykládal. "Pomalu, Jeone," protočil očima blondýn. "Já jen... Vyřiď Hoseokovi, že si vybral špatnou osobu. A ty videa - ať se jich radši zbaví. S Yoongim si není radno zahrávat, i když jenom štěká a vrčí, viděl jsem ho i kousnout, takže..."

Jungkook svraštil obočí. Videa? Špatná osoba? "Nevím, o čem to tu blábolíš," povzdechl si pak. Proč ho pořád někdo zatahoval do problémů jeho bratra? Nevlastního ještě k tomu. A ten perník, pro kterej mu jako otrok musí chodit k úchylovi jako byl Namjoon? Měl už toho akorát dost. Ať si pro to chodí sám, feťák. Pak ho ale bliklo. "Um... Řekls videa?" Namjoon přikývl. Nečekal, že by o něčem z toho Jungkook věděl, proto ho trochu překvapilo, když se zčistajasna zeptal. "Jasně... Vyřídím mu to, teď mě pusť, Kime." Jungkook se pak lehce vykroutil z Namjoonova, už volného, sevření a bez dalších slov odešel. Jakmile se za ním zaklaply dveře, rozlil se mu po tváři zlomyslný škleb. "Min Yoongi a videa, huh?"

|| 007 ||
|| 009 ||
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hotaru Hotaru | Web | 12. srpna 2016 v 1:01 | Reagovat

Včera jsem tu byla celý den každých dvacet minut, abys věděla. Dneska taky (nebo včera?).
Jsem z toho unešená. Strašně jsem se na další kapitolu těšila a nezklamala mě ani maličko. Je to vážně skvělá povídka.
Nevím proč, ale nejvíc si užívám momenty mezi Namjoonem a Jungkookem. (Protože Namjoon je moje slabost, manžel, úchylka, všechno zmíněné. A tento tvůj Namjoon je prostě dokonalý. Miluju ho.)
Každopádně se nemohu dočkat dalšího pokračování! Jsem na to hrozně zvědavá.

2 Narbie Narbie | Web | 12. srpna 2016 v 14:38 | Reagovat

Ah, tak to se to tu pěkně rozjíždí. Je mi líto Taeho..
Těším se na další díl!^^

3 Ante Ante | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 19:39 | Reagovat

This is so FUCKING creepy, girl. I hate U. So fuking much. And i'm so tired. Heh... mám moc dlouho práci, nemůžu sem chodit tak často, je to tak příšerné proboha, ani nevíš jak mě štve, že jsme nekomentovala první. Je to až deprimující. A malinký pohublý Tae. Dej mi ho domů. Pěkně prosím. Moc moc moc prosím.

A pak ten konec. Proboha holka, ty mi sem šoupneš něco tak depresivního. A pak Namjoona. Vážně. Tohle není vtipné. Ty jsi tak kurva že velké zlo, že se divím, že sama nejsi ve vězení. A Jeonguk. Proč. Kurva proč, co jsem komu udělala, že tohle...? Jsi strašná. Přímo příšerná. Nejhorší. A dej mi další. Hned. Nebo tě zabiju. Děkuji pěkně.

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 16. srpna 2016 v 10:41 | Reagovat

Akurva. Kurvadoprdele. Miluju tě. Ne jako fakt co toto tuná je proč tady čtu až teď co je toto za humor. Ty stavy, co tu z toho mám, haha. Jsem unesená dějem i stylem psaní u vším, ale doprdele ty charaktery a to, cos s nimi všemi tady provedla, mě tak zatraceně fascinuje, že hltám každé slovo a přemýšlím, kde sem doprdele doteď byla, že jsem tu nečetla.

(a ten moment s Hobim a Taem mě rozbrečel. Já jen abys to věděla... teda upřímně mě posledních pár dnů rozbrečí kdeco, ale i tak...)

(nenávidím tě, co mi to děláš.)

(miluju tě.)

(schizofrenie je taky fajn? Co kdyby mě vyskytli k Taehyungovi?...)

5 Ami Ami | 21. srpna 2016 v 13:32 | Reagovat

Bolo to skvelé!! Síce ten Tae, no neviem čo si mám myslieť. Som nadšená a teším sa na pokračovanie a čo ako sa vyvinie. Btw. Milujem ťa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama