jack off — j.hoseok

12. července 2016 v 1:43 | voskii |  jack off

první backstory k jack off a schytal to hobi 3:)
tenhle nápad mě napadl, když jsem si nechala ničit duši tímhle masterpiecem a v tu chvíli mi to přišlo jako geniální nápad #idk
líbí se vám to? mám udělat na osobu více takových flashbacků, nebo stačí jeden?
whoops, wrong video :) here
jinak, jestli se to chytne, nebude vadit, když mi někdo bude chtít nadiktovat, na kom si mám slíznout jako dalším :p
menší info (spoiler):
je tu někdo na rookies? třeba na astro? ♥
(s menším pedo kinkem)



Znechuceně jsem se prohlížel v zrcadle. Bylo naivní, myslet si, že by mi sprcha mohla pomoct; že by mi pomohla vyčistit si hlavu; vymazat vzpomínky; okamžiky...

Směšné.

Roztřesenou rukou jsem si opatrně přejel po různobarevných modřinách, rozsypaných různě po břiše - kde je nikdo neuvidí. Bylo hloupé, myslet si, že jsou krásné, že mě snad dělají výjimečným... Všechno, co mi bylo nakukáno do hlavy, byla jedna velká prachsprostá lež.

Noční můra.

Ztěžka jsem polkl, když se ozvalo bouchnutí vchodových dveří. "Tolik k čistotě," zamumlal jsem, když jsem uslyšel kroky na schodech. Možná jsem měl s tou sprchou počkat. Koukat se na tu paletu barev na svém těle jednou stačilo, ale kdo by neodolal, když za pár minut můžete mít ve své sbírce o barvu navíc.

"Čekal jsi na mě?" Po zádech mi přejel nepříjemný mráz, když se rozletěly dveře a ozval se výsměšný tón hlasu mého otce. "Ale ale. Prohlížel sis moje pěkný značky? Sluší ti, spodině jako ty. Měl bys mi bejt vděčnej." Nemělo cenu zakrývat se ručníkem. Už ne. Jediné, co jsem teď mohl udělat, bylo mlčet a nechat tu bestii, která se nazývala mým otcem, aby si užila svou hru, než mě zneužitého nechá ležet někde v koutě.

Jako vždycky.

"Tak pojď k tatínkovi, ten už se o tebe, ubožáčka, postará," zavrčel netrpělivě. Vysoká a o dost silnější postava mu nade mnou dávala značnou převahu. Nemělo proto cenu se nijak vzpírat. A i kdybych se o to pokusil, přivodil bych si akorát ránu navíc. A to nebylo něco, po čem jsem v tu chvíli zrovna toužil. Za tu dobu jsem se už naučil, jak svému otci vycházet vstříc, abych z toho vyšel s co nejmenšími zraněnými.

"Tak bude to?! Pohni se kůže líná a pěkně na mě vyšpul tu svojí prdelku." Chtělo se mi zvracet. S bledou tváří a očima pevně přikovanýma k dlážděné zemi, jsem udělal několik opatrných kroků ke svému otci. Neodvažoval jsem se mu pohlédnout do tváře. Byl jsem si jistý, že by mi dokázal jednou ranou vyrazit všechny zuby, kdyby chtěl.

Odolal jsem nutkání vyjeknout, když mě dvě silné paže donutily kleknout si na chladnou zem. "Rozmyslel jsem si to. Nejdřív mi vykuř jako tatínkova oblíbená děvka a pak se mi hezky nastavíš. Nemáme přeci rádi lenochy, že?" zavrněl jedovatě, když si rozepínal pásek. Prsty mi pak zajel do tmavých vlasů a v pevném stisku mě donutil zvednout k němu tvář. "Rozumíš, koťátko?"

Jen na zlomek vteřiny jsem si dovolil zadívat se mu do očí, než jsem slabě přikývl a bez váhání mu stáhl kalhoty i se spodním prádlem až ke kolenům. "Na předehry nemáme čas, vem si mě pěkně hluboko." Nemohl jsem si dovolit neuposlechnout, a tak jsem bez odmlouvání udělal, co po mně bylo žádáno. Ignoroval jsem svůj zvedající se žaludek, když jsem si plnil pusu otcovým penisem. Netrvalo dlouho, než mě do krku bolestně šťouchala špička již plně naběhlé erekce.

Připadal jsem si jako ubožák. Od té doby, co otec zjistil, že ho matka podvádí, se rozhodl vybíjet si svůj vztek na mně; na vlastním synovi. Nesnášel jsem svou matku. Nesnášel jsem ji za to, že to kvůli její nevěře jsem byl nucen teď kouřit vlastního otce.

Zvrácenost.

"Koukej se mi pěkně do očí, koťátko," zavrčel výhružně, když si moji hlavu přitlačil hluboko do klína a schválně mě tak nechal, abych se dusil. S uslzenýma očima, kvůli nedostatku vzduchu, jsem mu odhodlaně oplácel pohled. Pomalu jsem cítil, jak mi slábne tělo, ale pořád jsem si nedovolil odporovat. Nevím, co mohlo být horší. Bylo nechutný. Zvrácený. Za pár vteřin mě konečně nechal, abych se nadechnul, než mi poručil, abych vstal a ohnul se přes umyvadlo.

Bylo mi do pláče. Cokoliv, jen ne zase tohle...

Neudržel jsem to. S tichými vzlyky jsem zíral na svůj odraz, když se do mě cpala otcova celá délka najednou. I přes moje sliny na jeho penisu to neskutečně pálilo a já cítil, jako bych se měl každou chvíli rozpůlit vejpůl. Stále jsem v sobě ale držel dostatek strachu na to, abych nezačal prosit. Žadonit... Jen by to tomu praseti udělalo ještě větší radost.
"Mmmmm, to je ono," zasténal svým hlubokým hlasem, který jsem kdysi tak miloval, když začal bez milosti přirážet. "Jsi užší než tvá matka."

Oh.
▬▬▬▬▬

Se zastřeným pohledem jsem zíral na displej svého mobilu. Čtrnáct zmeškaných hovorů. Měl bych mu zavolat zpátky? Možná, stejně už mi docházela dávka. A já nechtěl ztratit ten pocit štěstí a bezpečí, bylo mi dobře. Nemohl jsem si dovolit ztratit to... Ne teď. Bez váhání jsem ťukl na "volat".

"Ah, konečně! Co ti tak trvalo?! Víš, jak jsem se o tebe bál? Nevzal sis toho moc, že ne? No tak, odpověz mi!"

Pobaveně jsem se zahihňal. Byl tak rozkošný, když se staral. "Neboj, Tae, cítím se skvěle! Jsi fakt zlato, víš to?" uklidnil jsem ho a neubránil se dalšímu úsměvu, když si úlevně oddechl. "Kde jsi? Přijdu za tebou." Chvíli bylo ticho. Netrpělivě jsem si poposedl a přendal si telefon do druhé ruky, zatímco jsem si zbytek bílého prášku nasypal na vrch dlaně.

"Neříkej mi, že už nemáš," ozvalo se konečně. Ignoroval jsem starost v jeho hlase, zatímco jsem si s láskou prohlížel své záchranné lano, díky kterému jsem byl schopný ještě fungovat. "Chci tě vidět," ohradil jsem se ublíženě - vážně jsem ho chtěl vidět. "Jenom se o tebe bojím, viděl jsem už hodně takových... Začátečníci jako ty, víš..." zamumlal Taehyung trochu smutně, bylo ale slyšet, že mu na rtech pohrává úsměv. Mimo toho drobečka na dlani byl Taehyung můj nejlepší přítel. Navíc jsem mu byl zavázaný, to on mi podal záchrannou ruku, když jsem byl na svém nejhlubším dně.

"Zase u tý kašny? Pěkně se sjedem, hodíme všechno za hlavu."

Dřív, než otec přijde domů.
▬▬▬▬▬

"Stěhovat?" pozvedl jsem obočí, když mi to matka oznámila. Vysoká černovláska, na pohled vůbec nepřipomínající svůj věk, se na mě omluvně usmívala. "Vím, že jsme... rodina, ale víš jak to mezi námi teď je. A nebudu tě nutit - samozřejmě si můžeš vybrat, kde budeš chtít zůstat."

Hořce jsem se ušklíbl. Až moc dobře jsem věděl, jak to mezi nimi bylo.

"To je v pohodě, mami. Chápu to, prostě odtud vypadneme." Matka vypadala překvapeně. Nijak jsem se tomu ale nedivil - právě svému synovi oznámila, že podváděla jeho otce a že se budou stěhovat k jejímu milenci a jediný, co dostane je "To je v pohodě, mami". "Jsi si jistý? Myslím... Uvědomuješ si vůbec, co jsem ti teď řekla?"

A to bylo poprvé, kdy jsem byl rád, že otci zahnula.

"Věř mi, jsem rád, že jsi šťastná," přikývl jsem, možná až moc nadšeně. Ale nikdo mi to nemohl zazlívat. Vlastní otec mě zneužíval a já teď měl možnost od toho všeho utéct. Jen tak. Nepamatoval jsem moment, kdy bych cítil větší radost. "A co ten kluk, se kterým se bavíš?" zeptala se se starostí v očích. Věděla, že moc přátel nemám, ačkoliv to nedokázala pořádně pochopit. "Nemusíš mít starosti. Tae nebydlí daleko," ujistil jsem ji s úsměvem. Kdy jsem se naposledy takhle usmíval, když jsem nebyl zrovna sjetej?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Narbie Narbie | Web | 12. července 2016 v 9:07 | Reagovat

Oh. Co je smutné je to, že Hoseoka sexuálně jeho otec využíval a teď nechá Jungkooka, aby mu chodil pro dávky, když pro to musí udělat to, co musí.
Dle mě jsou tyhle flashbacky k něčemu dobré, myslím, že bys v nich pokračovat měla. (tedy já bych o ně stála) A kdo bude příště nechám na tobě - zařaď to tak, ať se ti to do příběhu hodí. Do toho ti nebudu zasahovat. :) ^^

2 Ante Ante | E-mail | Web | 12. července 2016 v 20:58 | Reagovat

...Hey, girl... can i slap you? Just a little? Ne, teď vážně, proč mi tohle děláš, proč se prvně ptáš na ASTRO, máš v předkecu Inseonga (moc zmatené dítě na to, aby trefilo jinam než k Heejunovi do pokoje) a pak jen tak mimochodem dojde k tomuhle, já tu prakticky umírám/brečím a... jo. Ten Jackson. Proč se po tom všem směju jako kretén a myslím, že se rozbrečím?

To není fér, ani náhodou, chci to malé poňufat, možná mu i věnovat Jina, když na to přijde. Waaah. Well. Love ya. A čekám na další - cokoliv - co vydáš, aby bylo jasno. Takže jen do toho.

3 Ami Ami | 12. července 2016 v 23:10 | Reagovat

Je mi vážne ľúto Hoseoka, čo mu robil otec bolo nechutné, ale ak vie aké to je, prečo potom núti do toho aj Kookieho? Takéto flashbacky mám strašne ráda, mám pri nich pocit že spoznávam viac tu postavu, ak Chápeš čo tým myslím. Určite uvitam viac takýchto flashbackov a teším sa na pokračovanie, naozaj ma táto poviedka zaujala.

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 16. srpna 2016 v 11:25 | Reagovat

...já už ani nono komentovat, já už jen sedět a čučet. A fangirlit. A tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama